SLOKA 42
sa uttama-śloka-padāravindayor
niṣevayākiñcana-saṅga-labdhayā
tanvan parāṁ nirvṛtim ātmano muhur
duḥsaṅga-dīnasya manaḥ śamaṁ vyadhāt
saḥ—on (Prahlāda Mahārāja); uttama-śloka-pada-aravindayoḥ—lotosovým nohám Nejvyššího Pána, jenž je uctíván transcendentálními modlitbami; niṣevayā—neustálou službou; akiñcana—oddaných, kteří nemají nic společného s hmotným světem; saṅga—ve společnosti; labdhayā—získal; tanvan—zvětšující se; parām—nejvyšší; nirvṛtim—blaženost; ātmanaḥ—duše; muhuḥ—neustále; duḥsaṅga-dīnasya—toho, kdo kvůli špatné společnosti zaostává v duchovní realizaci; manaḥ—mysl; śamam — pokojnou; vyadhāt—činil.
Jelikož Prahlāda Mahārāja přišel do styku s dokonalými, čistými oddanými, kteří nemají vůbec nic společného s čímkoliv hmotným, neustále se věnoval službě Pánovým lotosovým nohám. Ti, kdo zaostávali v duchovní realizaci, se očistili pohledem na rysy jeho těla, když byl v dokonalé extázi. Prahlāda Mahārāja je obdařoval transcendentální blažeností.
Prahlāda Mahārāje jeho otec neustále mučil. Takové hmotné podmínky obyčejně nedovolí mít klidnou mysl, ale jelikož je bhakti nepodmíněná (ahaituky apratihatā), Prahlāda nebyl Hiraṇyakaśipuovými tresty nikdy rozrušen. Znaky jeho extatické lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, které projevovalo jeho tělo, naopak měnily mysl jeho přátel rovněž narozených v ateistických rodinách. Místo aby byl Prahlāda mučením vyveden z klidu, ovlivnil tyto přátele a očistil jejich mysl. Oddaný není nikdy znečištěn hmotnými vlivy, ale ti, kdo jim podléhají, mohou pohledem na chování čistého oddaného dosáhnout duchovního pokroku a blaženosti.