SLOKA 30
śrī-prahrāda uvāca
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
śrī-prahrādaḥ uvāca—Prahlāda Mahārāja řekl; matiḥ—sklon; na — nikdy; kṛṣṇe—k Pánu Kṛṣṇovi; parataḥ—díky pokynům druhých; svataḥ—díky vlastnímu pochopení; vā—nebo; mithaḥ—díky spojenému úsilí; abhipadyeta—je vyvinut; gṛha-vratānām—těch, kdo propadli materialistickému, tělesnému pojetí života; adānta—neovládnutým; gobhiḥ—kvůli smyslům; viśatām—vstupující; tamisram—pekelný život; punaḥ—znovu; punaḥ—znovu; carvita—to, co je již přežvýkané; carvaṇānām—kteří žvýkají.
Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ti, kdo propadli materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí k pekelnému životu a opakovaně žvýkají to, co je již přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí; ani na základě pokynů druhých, ani jejich vlastním úsilím či obojím zároveň.
Slova matir na kṛṣṇe se vztahují k oddané službě Kṛṣṇovi. Takzvaní politici, učenci a filozofové, kteří čtou Bhagavad-gītu, se z ní snaží vyždímat nějaký význam, který by se hodil jejich materialistickým záměrům, ale jejich nesprávné pochopení Kṛṣṇy jim nepřinese žádný užitek. Jelikož chtějí používat Bhagavad-gītu k hmotným účelům, neustálé myšlení na Kṛṣṇu neboli vědomí Kṛṣṇy je pro ně nedostupné (matir na kṛṣṇe). Bhagavad-gītā (18.55) uvádí: bhaktyā mām abhijānāti — poznat Kṛṣṇu takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. Takzvaní politici a učenci považují Kṛṣṇu za fiktivní osobu. Politik říká, že jeho Kṛṣṇa se liší od Kṛṣṇy vylíčeného v Bhagavad-gītě. I když uznává Kṛṣṇu a Rāmu za Nejvyšší, myslí si, že Rāma a Kṛṣṇa jsou neosobní, protože neví nic o službě Kṛṣṇovi. Jeho jedinou starostí je znovu a znovu žvýkat přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Cílem takových politiků a akademiků je užívat si svými smysly tohoto hmotného světa. Proto je zde jasně řečeno, že ti, kdo jsou gṛha-vrata — jejichž jediným cílem je zajistit pohodlí tělu a žít v hmotném světě — nemohou Kṛṣṇu poznat. Výrazy gṛha-vrata a carvita-carvaṇānām vyjadřují, že materialista se život za životem snaží vychutnávat smyslový požitek v různých tělech, ale přesto je nespokojený. Ve jménu personalismu, tohoto nebo tamtoho “-ismu” zůstávají tito lidé neustále poutáni k materialistickému způsobu života. V Bhagavad-gītě (2.44) stojí:
bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate
“V mysli těch, kdo příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” Ti, kdo lpí na hmotném požitku, se nemohou soustředit na oddanou službu. Nemohou porozumět Bhagavānovi, Kṛṣṇovi, či Jeho pokynům, Bhagavad-gītě. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram — jejich cesta ve skutečnosti vede k pekelnému životu.
Ṛṣabhadeva potvrzuje (mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ), že člověk se musí snažit poznat Kṛṣṇu službou oddanému. Slovo mahat poukazuje na oddaného.
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bg. 9.13) Mahātmā je ten, kdo se neustále, dvacet čtyři hodin denně, věnuje oddané službě. Z následujících veršů vyplyne, že nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, aniž by následoval takovou velkou osobnost. Hiraṇyakaśipu chtěl vědět, kde Prahlāda přišel k tomuto vědomí Kṛṣṇy. Kdo ho učil? Prahlāda sarkasticky odpověděl: “Můj milý otče, osoby jako ty nikdy nemohou Kṛṣṇu poznat. To lze jedině službou velké duši (mahat). O těch, kdo se snaží zlepšovat hmotné podmínky, je řečeno, že žvýkají přežvýkané. Hmotné podmínky nikdo nedokáže změnit, ale lidé se o to přesto život za životem a generaci za generací snaží a opakovaně se setkávají s neúspěchem. Člověk nemůže znát Kṛṣṇu a oddanou službu Jemu, dokud ho náležitě nevyškolí mahat — čistý oddaný Pána, mahātmā.”