SLOKA 31
na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ
na—ne; te—oni; viduḥ—znají; sva-artha-gatim—konečný cíl života, svůj skutečný zájem; hi—zajisté; viṣṇum—Pána Viṣṇua a Jeho sídlo; durāśayāḥ—toužící si užívat hmotného světa; ye—kdo; bahiḥ—vnější smyslové objekty; artha-māninaḥ—považující za hodnotné; andhāḥ—slepí; yathā—stejně jako; andhaiḥ—jinými slepci; upanīyamānāḥ—vedení; te—oni; api—ačkoliv; īśa-tantryām—provazy (zákony) hmotné přírody; uru—s velice silnými; dāmni—provazci; baddhāḥ—spoutáni.
Ti, kdo jsou pohlceni vědomím hmotného požitku a za svého vůdce či gurua proto přijímají podobného slepce poutaného k vnějším smyslovým objektům, nemohou pochopit, že cílem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu, a sloužit Pánu Viṣṇuovi. Tak jako slepci vedení jiným slepcem nenajdou správnou cestu a spadnou do jámy, lidé ulpívající na hmotě, vedení jiným takovým člověkem, jsou svázáni lany plodonosného jednání, spletenými z velmi pevných provazců, a pokračují v materialistickém způsobu života, zakoušejíce utrpení trojího druhu.
Démoni a oddaní se musí nevyhnutelně rozcházet v názorech, a Hiraṇyakaśipu se proto neměl divit, když ho jeho syn Prahlāda Mahārāja kritizoval a nezastával jeho způsob života. Hiraṇyakaśipu se však nesmírně rozhněval a chtěl mu vyčinit za to, že se vysmívá svému učiteli či duchovnímu mistrovi narozenému v bráhmanské rodině Śukrācāryi, který byl velkým ācāryou. Slovo śukra znamená “semeno” a ācārya poukazuje na učitele či gurua. Dědiční guruové, duchovní učitelé, jsou přijímáni všude již od nepaměti, ale Prahlāda Mahārāja odmítal takového gurua přijmout nebo se od něho učit. Skutečný guru je śrotriya — ten, kdo vyslechl či obdržel dokonalé poznání prostřednictvím parampary, učednické posloupnosti. Prahlāda Mahārāja proto kastovního duchovního učitele neuznával. Takoví duchovní učitelé nemají žádný zájem o Viṣṇua a doufají jen v hmotný zisk (bahir-artha-māninaḥ). Slovo bahiḥ znamená “vnější”, artha značí “zájem” a māninaḥ znamená “beroucí velice vážně”. Prakticky nikdo neví nic o duchovním světě. Poznání materialistů je omezeno na necelé šest a půl miliardy kilometrů tohoto hmotného světa, který leží v temné části stvoření; nevědí, že za jeho hranicemi je duchovní svět. Člověk nemůže o duchovním světě vědět, není-li oddaným Pána. Guruové, učitelé, kteří se zajímají pouze o hmotný svět, jsou v tomto verši nazváni andha, slepí. Takoví slepci mohou vést mnoho jiných slepých následovníků bez skutečného poznání hmotné situace, ale oddaní jako Prahlāda Mahārāja je neuznávají. Tito slepí učitelé, jejichž zájem se soustřeďuje na vnější, hmotný svět, jsou neustále spoutáni pevnými provazy hmotné přírody.