SLOKA 52
dharmam arthaṁ ca kāmaṁ ca
nitarāṁ cānupūrvaśaḥ
prahrādāyocatū rājan
praśritāvanatāya ca
dharmam—světské předepsané povinnosti; artham—hospodářský rozvoj; ca—a; kāmam—smyslový požitek; ca—a; nitarām—vždy; ca—a; anupūrvaśaḥ—po pořádku, od začátku do konce; prahrādāya—Prahlādovi Mahārājovi; ūcatuḥ—vykládali; rājan—ó králi; praśrita—který byl pokorný; avanatāya—a poddajný; ca—také.
Ṣaṇḍa a Amarka pak systematicky a bez ustání učili Prahlāda Mahārāje, jenž byl velmi poddajný a pokorný, o světském náboženství, hospodářském rozvoji a uspokojování smyslů.
Pro lidskou společnost jsou určeny čtyři procesy, které vrcholí osvobozením: dharma, artha, kāma a mokṣa. Aby v ní existoval pokrok, lidé musí následovat proces náboženství a na jeho základě se mají snažit vylepšit svou ekonomickou situaci, aby mohli uspokojit svou potřebu smyslového požitku ve shodě s náboženskými pravidly; potom snadněji dosáhnou vysvobození z pout hmoty. Tak vypadá védská metoda. Když člověk překoná úrovně dharmy, arthy, kāmy a mokṣi, stává se oddaným. Tehdy je v postavení, ze kterého již zaručeně nepoklesne na hmotnou úroveň (yad gatvā na nivartante). Bhagavad-gītā uvádí, že pokud někdo překoná tyto čtyři procesy a je skutečně osvobozený, vykonává oddanou službu. Tím má zajištěno, že již nepoklesne.