SLOKA 54
yadācāryaḥ parāvṛtto
gṛhamedhīya-karmasu
vayasyair bālakais tatra
sopahūtaḥ kṛta-kṣaṇaiḥ
yadā—když; ācāryaḥ—učitelé; parāvṛttaḥ—začali se věnovat; gṛha-medhīya—rodinného života; karmasu—povinnostem; vayasyaiḥ—svými přáteli stejného věku; bālakaiḥ—chlapci; tatra—tam; saḥ—on (Prahlāda Mahārāja); apahūtaḥ—volán; kṛta-kṣaṇaiḥ—čekající na příhodnou chvíli.
Když učitelé odešli domů věnovat se svým rodinným záležitostem, žáci stejně staří jako Prahlāda Mahārāja volali, aby Prahlāda využil volna a šel si s nimi hrát.
V době oběda, když učitelé odešli ze třídy, si chtěli žáci s Prahlādem hrát a volali ho k sobě. Z následujících veršů však bude zřejmé, že Prahlāda Mahārāja neměl o hraní příliš velký zájem. Chtěl využít každé chvíle k rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Proto, jak je zde vyjádřeno slovem kṛta-kṣaṇaiḥ, využil příznivé doby, kdy bylo možné kázat o vědomí Kṛṣṇy, následujícím způsobem.