SLOKA 55
atha tāñ ślakṣṇayā vācā
pratyāhūya mahā-budhaḥ
uvāca vidvāṁs tan-niṣṭhāṁ
kṛpayā prahasann iva
atha—tehdy; tān—kamarády ze třídy; ślakṣṇayā—velice příjemnou; vācā—řečí; pratyāhūya—oslovující; mahā-budhaḥ—Prahlāda Mahārāja, který byl vysoce učený a měl rozvinuté duchovní vědomí (mahā znamená “velký” a budha “učený”); uvāca—říkal; vidvān—velmi učený; tat-niṣṭhām—cesta poznání Boha; kṛpayā—milostivý; prahasan—usmívající se; iva—jako.
Prahlāda Mahārāja, který byl skutečně tím největším vzdělancem, tehdy promluvil ke svým přátelům příjemnými slovy. Byl k nim velice laskavý a s úsměvem je začal učit o tom, jak marný je materialistický způsob života.
To, že se Prahlāda Mahārāja usmíval, je velmi důležité. Ostatní studenti si uměli užívat materialistického života prostřednictvím náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku, ale Prahlāda Mahārāja se jim smál, protože věděl, že to není skutečné štěstí. Skutečným štěstím je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Povinností těch, kdo kráčejí v Prahlādových stopách, je učit celý svět, jak si být vědom Kṛṣṇy, a díky tomu být skutečně šťastný. Materialisté se uchylují k takzvanému náboženství, aby dostali požehnání a mohli tím zlepšit svou ekonomickou situaci a užívat si hmotného světa uspokojováním svých smyslů. Oddaní, jako je Prahlāda Mahārāja, se však smějí jejich pošetilosti, se kterou se horečně zaměstnávají v dočasném životě bez vědomostí o tom, jak se duše stěhuje z jednoho těla do druhého. Materialisté pracně usilují o dočasné výhody, zatímco ti, kdo jsou pokročilí v duchovním poznání, jako například Prahlāda Mahārāja, se o materialistický způsob života nezajímají; chtějí dosáhnout věčného života plného poznání a blaženosti. Pán Kṛṣṇa je vždy soucitný k pokleslým duším a Jeho služebníci, Kṛṣṇovi oddaní, chtějí také vzdělávat veškeré obyvatelstvo ve vědě o vědomí Kṛṣṇy. Oddaní chápou, jak scestný je materialistický život, a proto se usmívají nad jeho bezvýznamností. Ze soucitu ovšem káží poselství Bhagavad-gīty po celém světě.