SLOKA 10
ko nv artha-tṛṣṇāṁ visṛjet
prāṇebhyo ’pi ya īpsitaḥ
yaṁ krīṇāty asubhiḥ preṣṭhais
taskaraḥ sevako vaṇik
kaḥ—kdo; nu—zajisté; artha-tṛṣṇām—velké touhy získat peníze; visṛjet—může se zříci; prāṇebhyaḥ—než život; api—skutečně; yaḥ—které; īpsitaḥ—více žádané; yam—které; krīṇāti—snaží se získat; asubhiḥ — vlastním životem; preṣṭhaiḥ—velmi drahým; taskaraḥ—zloděj; sevakaḥ — profesionální služebník; vaṇik—obchodník.
Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.
Tento verš popisuje, jak mohou být peníze dražší než vlastní život. Zloději se vkrádají do domu boháče, aby s nasazením vlastního života ukradli peníze. Jakožto vetřelci mohou být zastřeleni nebo napadeni hlídacími psy, ale přesto se pokoušejí o vloupání. Proč dávají v sázku své životy? Jen aby získali peníze. Profesionální voják je naverbován do armády a přijímá tuto službu i s rizikem smrti na bojišti také jen kvůli penězům. Obchodníci zase riskují životy, když cestují z jedné země do druhé na lodích nebo se potápějí v moři, aby vylovili perly a drahé kameny. Prakticky je tedy dokázáno — a každý to přizná — že peníze jsou sladší než med. Člověk je schopen pro peníze riskovat vše, a zvláště to platí o boháčích, kteří příliš lpí na rodinném životě. Dříve se ovšem členové vyšších tříd — brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové (všichni kromě śūdrů) — v gurukule učili odříkání a ovládání smyslů pomocí brahmacaryi a mystické yogy. Pak se mohli stát hospodáři. Mnozí velcí králové a vládci se následně zřekli rodinného života. Přestože byli nesmírně bohatí a vládli celým královstvím, dokázali se veškerého vlastnictví vzdát, neboť byli v mládí vychováni jako brahmacārīni. Prahlādova rada je proto velmi příhodná:
kaumāra ācaret prājño
dharmān bhāgavatān iha
durlabhaṁ mānuṣaṁ janma
tad apy adhruvam arthadam
“Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samotného začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.” Lidská společnost by měla tohoto pokynu využít.