SLOKA 14
kuṭumba-poṣāya viyan nijāyur
na budhyate ’rthaṁ vihataṁ pramattaḥ
sarvatra tāpa-traya-duḥkhitātmā
nirvidyate na sva-kuṭumba-rāmaḥ
kuṭumba—rodiny; poṣāya—pro zaopatření; viyat—ubývání; nija-āyuḥ—vlastního života; na—ne; budhyate—chápe; artham—životní zájem či smysl; vihatam—znehodnocován; pramattaḥ—ve stavu šílenství v hmotných podmínkách; sarvatra—všude; tāpa-traya—utrpením trojího druhu (adhyātmika, adhidaivika a adhibhautika); duḥkhita—soužený; ātmā — on sám; nirvidyate—začne litovat; na—ne; sva-kuṭumba-rāmaḥ—užívá si samotného zaopatřování rodiny.
Ten, kdo příliš ulpívá, nechápe, že zaopatřováním rodiny promarňuje svůj cenný život. Nechápe také, že se nepostřehnutelně znehodnocuje smysl jeho lidského života, vhodného k poznání Absolutní Pravdy. Velmi důmyslně však dbá na to, aby nepřišel ani o jedinou minci špatným hospodařením. Ulpívající člověk vždy pociťuje utrpení trojího druhu, ale přesto k hmotnému životu nevyvine nechuť.
Pošetilý člověk nechápe hodnoty lidského života ani to, jak zaopatřováním své rodiny promarňuje svůj cenný život. Výborně se vyzná v počítání ztráty liber, šilinků a pencí, ale zároveň je tak hloupý, že neví, o kolik peněz ve skutečnosti přichází, dokonce i z hmotného hlediska. Cāṇakya Paṇḍita dává příklad: jediný okamžik života nelze koupit zpět ani za milióny. Pošetilý materialista však cenný život maří, aniž by věděl, kolik ztrácí, a to i z hlediska finančních kalkulací. I když je zběhlý v počítání cen a obchodování, neuvědomuje si, že svůj cenný život zneužívá, jelikož mu chybí poznání. Přestože neustále zakouší utrpení trojího druhu, není natolik inteligentní, aby svého materialistického způsobu života zanechal.