SLOKA 15
vitteṣu nityābhiniviṣṭa-cetā
vidvāṁś ca doṣaṁ para-vitta-hartuḥ
pretyeha vāthāpy ajitendriyas tad
aśānta-kāmo harate kuṭumbī
vitteṣu—v hmotném bohatství; nitya-abhiniviṣṭa-cetāḥ—jehož mysl je stále pohroužená; vidvān—když se poučil; ca—také; doṣam—chyba; para-vitta-hartuḥ—toho, kdo připravuje druhé o peníze podváděním nebo šmelinou; pretya—po smrti; iha—v tomto hmotném světě; vā—nebo; athāpi—ještě; ajita-indriyaḥ—jelikož nedokáže ovládat smysly; tat—ten; aśānta-kāmaḥ—jehož touhy nejsou ukojeny; harate—krade; kuṭumbī — příliš zamilovaný do své rodiny.
Pokud člověk, který příliš lpí na zaopatřování rodiny, nedokáže ovládat své smysly, jeho srdce se topí v plánech na hromadění peněz. I když ví, že ten, kdo si přisvojuje majetek druhých, bude potrestán podle zákona stanoveného vládou a po smrti podle zákonů Yamarāje, nadále kvůli penězům podvádí druhé.
Zvláště v dnešní době lidé nevěří v příští život nebo v Yamarājův soud a různé tresty pro hříšníky. Každý by však měl alespoň vědět, že toho, kdo pro peníze podvádí druhé, stihne trest podle zákonů stanovených vládou. Přesto se lidé o zákony tohoto ani příštího života nestarají. Nedokáže-li člověk ovládat smysly, není schopen přestat s hříšným jednáním, bez ohledu na to, jakého nabyl poznání.