Když Hiraṇyakaśipu opustil své království a odebral se k hoře Mandarācale podstoupit tvrdou askezi, démoni se rozprchli na všechny strany. Jeho manželka Kayādhu byla tehdy těhotná a polobozi, kteří se domnívali, že v lůně nosí dalšího démona, ji zajali. Měli v plánu dítě zabít, jakmile se narodí. Když ji odváděli na nebeské planety, setkali se s Nāradou Munim, který jim v jejich počínání zabránil a vzal ji do svého āśramu, aby tam zůstala, dokud se Hiraṇyakaśipu nevrátí. Tam se Kayādhu modlila o ochranu svého ještě nenarozeného dítěte a Nārada Muni ji uklidnil a vyložil jí duchovní poznání. Přestože byl Prahlāda Mahārāja malým dítětem v lůně, využil příležitosti a všemu pozorně naslouchal. Duše je vždy oddělená od hmotného těla. Duchovní podoba živé bytosti se nikdy nemění. Každý, kdo překonal tělesné pojetí života, je čistý a schopný přijmout transcendentální poznání. Tímto transcendentálním poznáním je oddaná služba a Prahlāda Mahārāja obdržel pokyny o ní od Nārady Muniho již v lůně matky. Ten, kdo slouží Pánu plněním pokynů pravého duchovního učitele, dosahuje okamžitě stavu osvobození, a jelikož unikl māyi, je zbaven veškeré nevědomosti a hmotných tužeb. Povinností všech je přijmout útočiště u Nejvyššího Pána, a tak se zbavit veškerých hmotných žádostí. Tato dokonalost je dosažitelná bez ohledu na hmotnou situaci, ve které se člověk nachází. Oddaná služba nezávisí na hmotných činnostech, jako je askeze, mystická yoga či zbožné skutky. I bez nich jí lze dosáhnout milostí čistého oddaného.