SLOKA 1
śrī-nārada uvāca
evaṁ daitya-sutaiḥ pṛṣṭo
mahā-bhāgavato ’suraḥ
uvāca tān smayamānaḥ
smaran mad-anubhāṣitam
śrī-nāradaḥ uvāca—velký světec Nārada Muni pravil; evam—takto; daitya-sutaiḥ—syny démonů; pṛṣṭaḥ—dotázaný; mahā-bhāgavataḥ—vznešený oddaný Pána; asuraḥ—narozený v rodině démonů; uvāca — promluvil; tān—k nim (synům démonů); smayamānaḥ—s úsměvem; smaran—připomínající si; mat-anubhāṣitam—co jsem já říkal.
Nārada Muni pravil: Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, byl nejlepším ze všech oddaných. Když se ho spolužáci, synové démonů, takto otázali, vzpomněl si na má slova a odpověděl svým přátelům následovně.
Když byl Prahlāda Mahārāja v lůně své matky, naslouchal slovům Nārady Muniho. To, jak mohlo embryo slyšet Nāradu, si člověk nedovede představit, ale takový je duchovní život — pokroku v duchovním životě či přijetí duchovního poznání nemohou zabránit žádné hmotné okolnosti. Tomu se říká ahaituky apratihatā. Prahlāda Mahārāja tedy od samého dětství předával duchovní poznání spolužákům, a přestože byli všichni ještě dětmi, bylo to účinné.