Čím více Prahlāda Mahārāja oslavoval Nejvyšší Osobnost Božství, tím více byl démon rozhněvaný a pobouřený. Hiraṇyakaśipu se zeptal svého syna-vaiṣṇavy, zda je jeho Bůh ve sloupech paláce, a Prahlāda Mahārāja okamžitě přisvědčil, že Pán je všude, tedy i v každém sloupu. Když Hiraṇyakaśipu slyšel od svého malého syna tuto filozofii, vysmál se jeho slovům jako nerozumné dětské řeči a mocně udeřil do sloupu pěstí.