SLOKA 29
viṣvak sphurantaṁ grahaṇāturaṁ harir
vyālo yathākhuṁ kuliśākṣata-tvacam
dvāry ūrum āpatya dadāra līlayā
nakhair yathāhiṁ garuḍo mahā-viṣam
viṣvak—na všechny strany; sphurantam—pohybující svými údy; grahaṇa-āturam—soužený tím, že byl chycen; hariḥ—Nejvyšší Osobnost Božství, Nṛsiṁhadeva; vyālaḥ—had; yathā—stejně jako; ākhum—myš; kuliśa-akṣata—neporaněná ani bleskem vrženým králem Indrou; tvacam—jehož kůže; dvāri—na prahu dveří; ūrum—na své stehno; āpatya — pokládající; dadāra—probodl; līlayā—hravě; nakhaiḥ—drápy; yathā — stejně jako; ahim—hada; garuḍaḥ—Garuḍa, jenž nosí Pána Viṣṇua; mahā-viṣam—prudce jedovatého.
Pán Nṛsiṁhadeva chytil Hiraṇyakaśipua, jehož nemohl zranit ani blesk krále Indry, jako když had chytí myš nebo Garuḍa uchvátí prudce jedovatého hada. Démon, vyděšený tím, že byl chycen, házel svými údy na všechny strany. Pán si ho položil na klín, podepřel ho svými stehny a ve vchodu do sněmovny ho svými drápy hravě roztrhal na kusy.
Hiraṇyakaśipu získal od Pána Brahmy požehnání, že nezemře na zemi ani na nebi. Aby tedy Nṛsiṁhadeva zachoval Brahmův slib, položil si Hiraṇyakaśipuovo tělo na klín, což nebyla země ani nebe. Další požehnání, které Hiraṇyakaśipu dostal, mu zaručovalo, že nezemře ani ve dne, ani v noci. V zájmu dodržení tohoto Brahmova slibu ho tedy Pán zabil večer, což je konec dne a začátek noci, ale není to ani den ani noc. Dále si Hiraṇyakaśipu od Pána Brahmy vyžádal, aby nezemřel zásahem žádné zbraně a aby ho nezabila žádná osoba, mrtvá ani živá. Aby Pán Nṛsiṁhadeva dodržel slovo Pána Brahmy, roztrhal Hiraṇyakaśipuovo tělo svými drápy, což nebyly zbraně a nebyly ani živé ani mrtvé. O drápech lze říci, že jsou mrtvé, ale zároveň je lze označit za živé. Pán Nṛsiṁhadeva chtěl zachovat všechna Brahmova požehnání, a tak zabil velkého démona Hiraṇyakaśipua nepředvídatelným způsobem, ale zároveň velmi snadno.