SLOKA 42
śrī-indra uvāca
pratyānītāḥ parama bhavatā trāyatā naḥ sva-bhāgā
daityākrāntaṁ hṛdaya-kamalaṁ tad-gṛhaṁ pratyabodhi
kāla-grastaṁ kiyad idam aho nātha śuśrūṣatāṁ te
muktis teṣāṁ na hi bahumatā nārasiṁhāparaiḥ kim
śrī-indraḥ uvāca—nebeský král Indra řekl; pratyānītāḥ—získané zpět; parama—ó Nejvyšší; bhavatā—díky Tobě; trāyatā—který chráníš; naḥ—nás; sva-bhāgāḥ—podíly na obětích; daitya-ākrāntam—soužená démonem; hṛdaya-kamalam—nitra našich srdcí podobná lotosu; tat-gṛham — která jsou ve skutečnosti Tvým sídlem; pratyabodhi—byla osvícena; kāla-grastam—pohlcený časem; kiyat—zanedbatelný; idam—tento (svět); aho—běda; nātha—ó Pane; śuśrūṣatām—pro ty, kdo neustále slouží; te—Tobě; muktiḥ—vysvobození z pout hmoty; teṣām—jich (čistých oddaných); na—ne; hi—ovšem; bahumatā—považované za příliš důležité; nāra-siṁha—ó Pane Nṛsiṁhadeve, který jsi napůl lev a napůl člověk; aparaiḥ kim—k čemu je potom jiné vlastnictví.
Král Indra řekl: Ó Nejvyšší Pane, jsi náš vysvoboditel a ochránce. Získal jsi od démona zpět naše obětní podíly, které ve skutečnosti patří Tobě. Démonský král Hiraṇyakaśipu naháněl všem velkou hrůzu, a tak se zmocnil našich srdcí, jež jsou Tvým trvalým sídlem. Tvá přítomnost nyní rozptýlila temnotu, kterou byla naše srdce prostoupená. Ó Pane, pro ty, kdo se neustále věnují službě Tobě, jež je vznešenější než osvobození, je veškeré hmotné bohatství bezvýznamné. Tito oddaní nestojí ani o osvobození, natož pak o výhody, které přinášejí kāma, artha a dharma.
V tomto hmotném světě žijí dva druhy lidí: devatové (polobozi) a asurové (démoni). Polobozi sice lpí na hmotném požitku, ale jsou to oddaní Pána, kteří jednají podle védských zásad. Za vlády Hiraṇyakaśipua se nikdo nemohl v klidu pravidelně věnovat svým povinnostem, které stanovuje védská civilizace. Po jeho zabití pocítili všichni polobozi, které Hiraṇyakaśipu neustále sužoval, velkou úlevu.
Vláda v Kali-yuze je plná démonů, a tak jsou životní podmínky oddaných neustále narušovány. Oddaní nemohou vykonávat yajñu, a proto nemohou jíst jídlo obětované v yajñi pro uctívání Pána Viṣṇua. Polobozi nemohou v srdci myslet na Nejvyšší Osobnost Božství — což jinak vždy dělají — jelikož jsou jejich srdce stále plná strachu z démonů. V Bhagavad-gītě (6.47) Pán říká:
yoginām api sarveṣāṁ
mad gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ
“Ten z yogīnů, který se ke Mně s velkou vírou neustále upíná, v nitru na Mě myslí a prokazuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen yogou a stojí ze všech nejvýše. To je můj názor.” Polobozi jsou plně pohrouženi do meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se stali dokonalými yogīny, ale vlivem přítomnosti démonů jejich srdce zaplňují činnosti, které démoni provádějí. Tak se démoni prakticky zmocňují jejich srdcí, která mají být sídlem Nejvyššího Pána. Když byl Hiraṇyakaśipu mrtev, všichni polobozi pocítili úlevu, neboť mohli snadno myslet na Pána, přijímat výsledky obětí a být šťastní i přesto, že byli v hmotném světě.