SLOKA 6
kruddhasya yasya kampante
trayo lokāḥ saheśvarāḥ
tasya me ’bhītavan mūḍha
śāsanaṁ kiṁ balo ’tyagāḥ
kruddhasya—když je rozhněvaný; yasya—ten, kdo; kampante—třesou se; trayaḥ lokāḥ—tři světy; saha-īśvarāḥ—s jejich vládci; tasya—toho; me—mě (Hiraṇyakaśipua); abhīta-vat—beze strachu; mūḍha—darebák; śāsanam—vládní nařízení; kim—jaká; balaḥ—síla; atyagāḥ—přestoupil.
Prahlāde, ty ničemný synu! Víš, že když se zlobím, všechny planety tří světů se třesou i s jejich vládci. Od koho pochází síla, díky které může být darebák jako ty tak opovážlivý, že se zdá, jako bys neměl strach, a stavíš se proti mé autoritě?
Vztah mezi čistým oddaným a Nejvyšší Osobností Božství je nesmírně lahodný. Oddaný sám o sobě nikdy neprohlašuje, že je mocný; jen se zcela odevzdává lotosovým nohám Kṛṣṇy s důvěrou, že Nejvyšší Pán svého oddaného ve všech nebezpečných situacích ochrání. V Bhagavad-gītě (9.31) Kṛṣṇa sám říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati — “Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.” Pán požádal Arjunu, aby to vyhlásil místo Něho, neboť Kṛṣṇa někdy mění své stanovisko, a lidé by Mu tedy nemuseli věřit. Proto vyzval Arjunu, aby vyhlásil, že oddaný Pána není nikdy ztracen.
Hiraṇyakaśipu znejistěl — jak mohl být pětiletý chlapec tak nebojácný, že nedbal nařízení svého mocného otce? Oddaný nemůže plnit příkazy nikoho jiného než Nejvyšší Osobnosti Božství. Hiraṇyakaśipu si uvědomoval, že tento hoch musí být velmi mocný, když neposlouchá jeho pokyny, a zeptal se ho: kiṁ balaḥ — “Jak můžeš porušovat mé nařízení? Kdo ti k tomu dává sílu?”