SLOKA 22
sa tvaṁ hi nitya-vijitātma-guṇaḥ sva-dhāmnā
kālo vaśī-kṛta-visṛjya-visarga-śaktiḥ
cakre visṛṣṭam ajayeśvara ṣoḍaśāre
niṣpīḍyamānam upakarṣa vibho prapannam
saḥ—ten (nejvyšší nezávislá osoba, která prostřednictvím své vnější energie stvořila hmotnou mysl, jež je příčinou všeho utrpení v tomto hmotném světě); tvam—Ty (jsi); hi—zajisté; nitya—věčně; vijita-ātma — přemožený; guṇaḥ—jehož vlastnictví inteligence; sva-dhāmnā—Tvou osobní duchovní energií; kālaḥ—prvek času (který tvoří a ničí); vaśī-kṛta—podřízena Tobě; visṛjya—jejímž prostřednictvím všechny důsledky; visarga—a příčiny; śaktiḥ—energie; cakre—do kola času (opakovaného zrození a smrti); visṛṣṭam—uvržen; ajayā—Tvou vnější energií, kvalitou nevědomosti; īśvara—ó svrchovaný vládce; ṣoḍaśa-are—se šestnácti paprsky (pět hmotných prvků, deset smyslů a vůdce smyslů, kterým je mysl); niṣpīḍyamānam—drcený (tím kolem); upakarṣa—prosím, vezmi mě (pod ochranu svých lotosových nohou); vibho—ó největší z velkých; prapannam—který jsem Ti plně odevzdaný.
Můj milý Pane, ó největší z velkých, stvořil jsi tento hmotný svět ze šestnácti složek, ale jsi transcendentální vůči jejich hmotným vlastnostem. Jinými slovy, tyto hmotné vlastnosti jsou plně pod Tvou kontrolou a nikdy jimi nejsi přemožen. Prvek času je tedy Tvým zastoupením. Můj Pane, ó Nejvyšší, nikdo Tě nemůže porazit. Pokud však jde o mě, jsem drcen kolem času, a proto se Ti zcela odevzdávám. Nyní mě prosím přijmi pod ochranu svých lotosových nohou.
Kolo hmotného strádání je také výtvorem Nejvyššího Pána, ale On hmotné energii nepodléhá — je naopak jejím vládcem, zatímco my, živé bytosti, jsme jí ovládány. Když se vzdáme svého věčného, přirozeného postavení (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'), Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vytváří tuto hmotnou energii a její vliv na podmíněnou duši. Proto je Nejvyšší, a jedině On dokáže podmíněnou duši zachránit před náporem hmotné přírody (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Māyā, vnější energie, podmíněné duše neustále vystavuje trojímu utrpení tohoto hmotného světa. Proto se Prahlāda Mahārāja v předchozích verších modlil k Pánu: “Kromě Tebe mě nikdo nemůže zachránit.” Vyložil také, že rodiče jakožto ochránci dítěte nedokáží svého potomka zachránit před rozením a umíráním, léky a lékař nedokáží pacienta zachránit před smrtí a loď či podobné záchranné prostředky nemohou zachránit toho, kdo se topí — vše ovládá Nejvyšší Osobnost Božství. Trpící lidstvo se tedy musí odevzdat Kṛṣṇovi, jak Kṛṣṇa sám požaduje v posledním pokynu Bhagavad-gīty (18.66):
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
“Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.” Celá společnost musí využít této nabídky, aby ji Kṛṣṇa zachránil před rozdrcením kolem času—minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Velký význam zde má slovo niṣpīḍyamānam (“drcený”). Každá hmotou podmíněná živá bytost je znovu a znovu drcena, a aby se zachránila, musí přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Pak bude šťastná. Velice důležité je rovněž slovo prapannam — dokud se živá bytost plně neodevzdá Nejvyššímu Pánu, nic ji před rozdrcením nezachrání. Zločince vláda trestá a posílá do vězení, ale tatáž vláda ho může ze své vůle propustit. Musíme si tedy být jisti, že naše hmotné utrpení nám bylo vyměřeno Nejvyšší Osobností Božství, a chceme-li se od něho osvobodit, musíme se obrátit na téhož vládce. Tak můžeme být z tohoto hmotného postavení vysvobozeni.