SLOKA 26

Prahlāda Mahārāje překvapila bezpříčinná milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Narodil se v démonské rodině a Pán, jenž nikdy předtím nepoložil svou lotosovou ruku na hlavu Brahmy, Śivy či bohyně štěstí, která je Jeho věčnou společnicí, přesto vlídně položil svou ruku na Prahlādovu hlavu. To je projev bezpříčinné milosti. Nejvyšší Osobnost Božství může udělit svou bezpříčinnou milost komukoliv, bez ohledu na jeho postavení v tomto hmotném světě. Každý může uctívat Nejvyššího Pána, ať je jeho hmotné postavení jakékoliv. To dokládá Bhagavad-gītā (14.26) takto:

“Ten, kdo mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” Každý, kdo se neustále věnuje oddané službě Pánu, se nachází v duchovním světě a nemá nic společného s hmotnými kvalitami (sattva-guṇou, rajo-guṇou a tamo-guṇou).

Prahlāda Mahārāja byl na duchovní úrovni, a proto neměl nic společného se svým tělem, které se narodilo pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Příznaky vášně a nevědomosti jsou podle Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.19) chtíč a dychtění (tadā rajas tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye). Vznešený oddaný Prahlāda Mahārāja si myslel, že tělo pocházející od jeho otce sestává z vášně a nevědomosti. Prahlāda však byl plně zaměstnaný službou Pánu, a proto jeho tělo nepatřilo do hmotného světa. Tělo čistého vaiṣṇavy je zduchovnělé již v tomto životě. Když například vložíme železo do ohně, rozžhaví se do ruda a přestává být železem — stává se ohněm. Podobně takzvaná hmotná těla oddaných, kteří se plně věnují oddané službě Pánu, nemají díky tomu, že jsou neustále v ohni duchovního života, nic společného s hmotou; jsou zduchovnělá.

Śrīla Madhvācārya poznamenává, že bohyně štěstí, matka vesmíru, nemohla získat takovou milost jako Prahlāda Mahārāja — přestože je neustálou společnicí Nejvyššího Pána, Pán tíhne více ke svým oddaným. Oddaná služba je tedy tak vznešená, že i když je vykonávána těmi, kdo se narodili v nízko postavených rodinách, Pán ji považuje za hodnotnější než službu bohyně štěstí. Pán Brahmā, král Indra a ostatní polobozi žijící na vyšších planetárních soustavách mají jiný charakter vědomí, a proto je někdy znepokojují démoni, ale oddaný, i když žije na nižších planetách, si užívá života s vědomím Kṛṣṇy za jakýchkoliv okolností. Parataḥ svataḥ karmataḥ — když jedná sám, když dostává pokyny od jiných nebo když se věnuje svým hmotným činnostem, užívá si života po všech stránkách. Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verše uvedené ve spisu Brahma-tarka: