SLOKA 27
naiṣā parāvara-matir bhavato nanu syāj
jantor yathātma-suhṛdo jagatas tathāpi
saṁsevayā surataror iva te prasādaḥ
sevānurūpam udayo na parāvaratvam
na—ne; eṣā—toto; para-avara—vyšších či nižších; matiḥ—takové rozlišování; bhavataḥ—Tvé; nanu—skutečně; syāt—může být; jantoḥ — obyčejných živých bytostí; yathā—jako; ātma-suhṛdaḥ—přítele; jagataḥ — celého hmotného světa; tathāpi—ale přesto (se zde projevuje důvěrnost či rozlišování); saṁsevayā—podle úrovně služby oddaného; surataroḥ iva — jako je tomu u stromu přání na Vaikuṇṭhaloce (který dává plody podle touhy oddaného); te—Tvoje; prasādaḥ—požehnání; sevā-anurūpam — podle úrovně služby, kterou oddaný pro Pána vykonává; udayaḥ—projev; na—ne; para-avaratvam—rozlišování na základě vyšší či nižší úrovně.
Můj Pane, Ty na rozdíl od obyčejných živých bytostí nerozlišuješ mezi přáteli a nepřáteli — těmi, kdo mají příznivý a kdo nepříznivý postoj—neboť pro Tebe neexistuje pojetí vyššího a nižšího. Přesto však udílíš svá požehnání podle úrovně služby, stejně jako strom přání dává plody odpovídající touhám a nerozlišuje mezi nižšími a vyššími.
V Bhagavad-gītě (4.11) Pán jasně říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “Každého odměňuji podle toho, nakolik se Mi odevzdá.” Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — každá živá bytost je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa nerozlišuje a nemyslí si: “Ten má se Mnou důvěrný vztah, a toho nemám rád” — každý od Něho automaticky získává požehnání podle úrovně své služby. Kṛṣṇa doporučuje, aby se Mu každý odevzdal (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem odpovídá tomuto odevzdání se a službě, kterou pro Pána vykonává. Své vyšší a nižší postavení v celém vesmíru si tedy živé bytosti vybírají samy. Má-li někdo sklony o něco Pána žádat, získá požehnání podle svých přání. Chce-li dosáhnout vyšších planetárních soustav, nebeských planet, může se dostat tam, kam si přeje, a chce-li zůstat prasetem na Zemi, Pán mu splní i tuto touhu. Naše postavení tedy předurčují naše touhy; Pán není zodpovědný za vyšší či nižší úroveň našeho života. To sám dále zcela jednoznačně vysvětluje v Bhagavad-gītě (9.25):
yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām
Někteří lidé chtějí dosáhnout nebeských planet, někteří Pitṛloky a jiní chtějí zůstat na Zemi, a chce-li se někdo vrátit domů, zpátky k Bohu, může dospět i tam. Milostí Pána získává každý oddaný výsledek odpovídající jeho žádostem. Pán nedělá rozdíly a nemyslí si: “Ten Mi je příznivě nakloněn a ten nikoliv.” Plní touhy všech. Śāstry proto přikazují:
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
“Ať už je člověk bez tužeb (což je stav oddaných), touží po plodech všeho druhu nebo chce osvobození, má vynaložit veškeré usilí na uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, aby dosáhl úplné dokonalosti, která vrcholí vědomím Kṛṣṇy.” (Bhāg. 2.3.10) Každý může podle svého postavení — jako oddaný, karmī nebo jñānī — získat to, co chce, oddá-li se plně službě Pánu.