SLOKA 29
mat-prāṇa-rakṣaṇam ananta pitur vadhaś ca
manye sva-bhṛtya-ṛṣi-vākyam ṛtaṁ vidhātum
khaḍgaṁ pragṛhya yad avocad asad-vidhitsus
tvām īśvaro mad-aparo ’vatu kaṁ harāmi
mat-prāṇa-rakṣaṇam—zachraňující můj život; ananta—ó Neomezený, který jsi zdrojem neomezených transcendentálních vlastností; pituḥ — mého otce; vadhaḥ ca—a zabití; manye—považuji; sva-bhṛtya—Tvých bezúhonných služebníků; ṛṣi-vākyam—a slova velkého světce Nārady; ṛtam—pravdivá; vidhātum—abys dokázal; khaḍgam—meč; pragṛhya — beroucí do ruky; yat—jelikož; avocat—můj otec řekl; asat-vidhitsuḥ—toužící jednat nanejvýš bezbožně; tvām—tebe; īśvaraḥ—nějaký svrchovaný vládce; mat-aparaḥ—jiný než já; avatu—nechť zachrání; kam—tvou hlavu; harāmi—nyní oddělím.
Můj Pane, ó neomezený zdroji transcendentálních vlastností, zabil jsi mého otce Hiraṇyakaśipua a zachránil mě před jeho mečem. Rozhněvaně prohlásil: “Jestliže existuje nějaký jiný svrchovaný vládce než já, tak ať tě zachrání. Nyní ti useknu hlavu!” Proto si myslím, že když jsi mě zachránil a jeho zabil, chtěl jsi dokázat pravdivost slov svého oddaného. Nemůže to mít jinou příčinu.
V Bhagavad-gītě (9.29) Pán říká:
samo 'haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo 'sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nepochybně staví stejně ke každému. Nemá žádného přítele ani nepřítele, ale s velkým potěšením udílí požehnání, jaká od Něho chce živá bytost získat. Nižší a vyšší postavení různých živých bytostí jsou výsledkem jejich tužeb, neboť Pán, který přistupuje ke všem stejně, plní touhy všech. Zabití Hiraṇyakaśipua a zachránění Prahlāda Mahārāje je také v přísné shodě s tímto zákonem týkajícím se činností nejvyššího vládce. Když Prahlādova matka, Hiraṇyakaśipuova žena Kayādhu, žila pod ochranou Nārady, žádala o ochranu svého syna před nepřáteli, a Nārada Muni ji ujistil, že Prahlāda Mahārāja bude před nimi vždy ochráněn. Když se tedy Hiraṇyakaśipu chystal Prahlāda Mahārāje zabít, Pán Prahlāda zachránil, aby splnil svůj slib daný v Bhagavad-gītě (kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati) a aby prokázal platnost Nāradova slova. Pán může jedním činem uskutečnit mnoho záměrů zároveň. Proto současně zabil Hiraṇyakaśipua a zachránil Prahlāda na důkaz pravdomluvnosti svého oddaného a své věrnosti vlastnímu úmyslu. Pán jedná, jen aby uspokojil touhy svých oddaných; jinak nemusí dělat nic. To je doloženo ve Védách: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate — Pán nemusí nic dělat sám, neboť všechno je vykonáno prostřednictvím Jeho různých energií (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Pán má rozmanité energie, které vykonávají vše. Když tedy něco dělá osobně, je to jen proto, aby uspokojil svého oddaného. Pán je nazýván bhakta-vatsala, protože je velmi příznivě nakloněn svému oddanému služebníkovi.