SLOKA 36
evaṁ sahasra-vadanāṅghri-śiraḥ-karoru-
nāsādya-karṇa-nayanābharaṇāyudhāḍhyam
māyāmayaṁ sad-upalakṣita-sanniveśaṁ
dṛṣṭvā mahā-puruṣam āpa mudaṁ viriñcaḥ
evam—takto; sahasra—tisíce; vadana—tváří; aṅghri—nohou; śiraḥ — hlav; kara—rukou; uru—stehen; nāsa-ādya—nosů atd.; karṇa—uší; nayana—očí; ābharaṇa—různými ozdobami; āyudha—různými zbraněmi; āḍhyam—vybavený; māyā-mayam—to vše projevené prostřednictvím neomezené energie; sat-upalakṣita—projevující se s různými znaky; sanniveśam—spojené dohromady; dṛṣṭvā—když viděl; mahā-puruṣam — Nejvyšší Osobnost Božství; āpa—dosáhl; mudam—transcendentální blaženosti; viriñcaḥ—Pán Brahmā.
Tehdy Tě Pán Brahmā spatřil s tisíci tváří, nohou, hlav, rukou, stehen, nosů, uší a očí. Byl jsi překrásně oděný, ozdobený různými šperky a vybavený různými zbraněmi. Když Tě viděl v podobě Pána Viṣṇua s transcendentálními znaky a tělem, přičemž Tvé nohy sahaly až k nižším planetám, dosáhl transcendentální blaženosti.
Pán Brahmā, který byl zcela čistý, mohl vidět původní podobu Pána jako Viṣṇua s mnoha tisíci tváří a podob. To se nazývá seberealizace. Pravá seberealizace neznamená vnímat neosobní záři Pána, ale vidět tváří v tvář Pánovu transcendentální podobu. Jak je zde jasně řečeno, Pán Brahmā viděl Nejvyššího Pána jako mahā-puruṣu, Nejvyšší Osobnost Božství. I Arjuna viděl Kṛṣṇu tímto způsobem, a proto Mu řekl: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān puruṣaṁ śāśvataṁ divyam — “Jsi Nejvyšší Brahman, konečné útočiště a nejčistší ze všech. Jsi Absolutní Pravda, věčná, transcendentální osoba.” Pán je parama-puruṣa, svrchovaná podoba. Puruṣaṁ śāśvatam — je věčně nejvyšším poživatelem. Není pravda, že neosobní Brahman přijímá podobu; naopak záře neosobního Brahmanu vychází ze svrchované podoby Pána. Brahmā byl poté, co se očistil, schopen vidět Pánovu svrchovanou podobu. Neosobní Brahman nemůže mít hlavy, nosy, uši, ruce a nohy. Tímto se vyznačuje Pánova podoba.
Slovo māyāmayam znamená “duchovní poznání”. To vysvětluje Madhvācārya: māyāmayaṁ jñāna-svarūpam. Slovo māyāmayam, popisující Pánovu podobu, nelze chápat ve významu “iluze”. Pánova podoba je naopak skutečná a vidět ji je výsledkem dokonalého poznání. To potvrzuje Bhagavad-gītā: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Slovo jñānavān poukazuje na toho, kdo má dokonalé poznání. Taková osoba je schopna vidět Osobnost Božství, a proto se Pánu odevzdá. Pána věčně charakterizuje tvář, nos, uši a tak dále. Bez takové podoby nemůže být nikdo blažený. Pán je však sac-cid-ānanda-vigraha, jak uvádí śāstra (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ). Ten, kdo dosáhl dokonalé transcendentální blaženosti, je schopen Pánovu svrchovanou podobu (vigrahu) vidět. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti říká:
gandhākhyā devatā yadvat
pṛthivīṁ vyāpya tiṣṭhati
evaṁ vyāptaṁ jagad viṣṇuṁ
brahmātma-sthaṁ dadarśa ha
Pán Brahmā viděl, že tak jako vůně a barvy prostupují zemí, Nejvyšší Osobnost Božství prostupuje v subtilní podobě celým vesmírným projevem.