SLOKA 39
naitan manas tava kathāsu vikuṇṭha-nātha
samprīyate durita-duṣṭam asādhu tīvram
kāmāturaṁ harṣa-śoka-bhayaiṣaṇārtaṁ
tasmin kathaṁ tava gatiṁ vimṛśāmi dīnaḥ
na—jistě ne; etat—tato; manaḥ—mysl; tava—Tvoje; kathāsu—transcendentální náměty; vikuṇṭha-nātha—ó Pane Vaikuṇṭhy, kde neexistuje úzkost; samprīyate—je klidná či zajímá se o; durita—hříšnými činnostmi; duṣṭam—znečištěná; asādhu—nečestná; tīvram—kterou je obtížné ovládat; kāma-āturam—vždy plná různých tužeb a chtíče; harṣa-śoka—někdy radostí a jindy žalem; bhaya—a někdy strachem; eṣaṇā—a toužením; ārtam—soužená; tasmin—v tomto stavu; katham—jak; tava—Tvoje; gatim—transcendentální činnosti; vimṛśāmi—mohu zvažovat a snažit se chápat; dīnaḥ—který jsem nanejvýš pokleslý a ubohý.
Můj milý Pane vaikuṇṭhských planet, kde neexistuje úzkost, má mysl je nesmírně hříšná a plná chtíče. Někdy je takzvaně šťastná a jindy takzvaně nešťastná, plná nářku a strachu, a neustále se shání po více a více penězích. Je proto nesmírně znečištěná a témata pojednávající o Tobě ji nikdy neuspokojují. Jsem tedy nanejvýš pokleslý a ubohý. Jak budu schopen v takovém stavu diskutovat o Tvých činnostech?
Ačkoliv Prahlāda Mahārāja nemá ve skutečnosti s tímto hmotným světem nic společného, zde vystupuje jako obyčejný člověk. Prahlāda nikdy neopouští vaikuṇṭhské planety duchovního světa, ale za pokleslé duše se ptá, jak může diskutovat o transcendentálním postavení Pána, když jeho mysl neustále zneklidňují hmotné věci. Mysl se stává hříšnou, protože se neustále věnujeme hříšným činnostem. Jako hříšné je třeba chápat vše, co není spojené s vědomím Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (18.66) Kṛṣṇa vyžaduje:
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
“Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.” Jakmile se člověk odevzdá Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇa ho okamžitě zbaví reakcí za hříšné jednání. Proto je třeba vědět, že ten, kdo se neodevzdává lotosovým nohám Pána, je hříšný, hloupý, nejnižší z lidí a zbavený všeho skutečného poznání kvůli ateistickým sklonům. To potvrzuje Bhagavad-gītā (7.15):
na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
Proto — zvláště v tomto věku Kali — je nutné mysl očistit, a to lze jedině zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Ceto-darpaṇa-mārjanam — v tomto věku je proces zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jedinou metodou jak očistit hříšnou mysl. Když je mysl zcela zbavená reakcí za všechny hříchy, člověk je schopen pochopit svou povinnost v lidské formě života. Cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je vzdělávat hříšné lidi, aby se prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry mohli stát zbožnými.
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
Aby se člověk mohl v tomto věku Kali stát rozvážným a moudrým, nemá žádná jiná metoda očištění srdce než zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry žádnou cenu. Prahlāda Mahārāja potvrdil účinnost tohoto procesu v předcházejících verších. Tvad-vīrya-gāyana-mahāmṛta-magna-cittaḥ — Prahlāda dále potvrdí, že je-li mysl neustále pohroužená v myšlenkách na Kṛṣṇu, pak právě to člověka očistí a bude ho vždy udržovat čistého. K tomu, aby člověk poznal Pána a Jeho činnosti, musí zbavit svou mysl všeho hmotného znečištění, a toho může dosáhnout prostým zpíváním Pánova svatého jména. Tak se zbaví všech hmotných pout.