SLOKA 40
jihvaikato ’cyuta vikarṣati māvitṛptā
śiśno ’nyatas tvag-udaraṁ śravaṇaṁ kutaścit
ghrāṇo ’nyataś capala-dṛk kva ca karma-śaktir
bahvyaḥ sapatnya iva geha-patiṁ lunanti
jihvā—jazyk; ekataḥ—na jednu stranu; acyuta—ó můj Pane, který nikdy nepoklesneš; vikarṣati—přitahuje; mā—mě; avitṛptā—neuspokojené; śiśnaḥ—genitálie; anyataḥ—na druhou stranu; tvak—kůže (k dotýkání se něčeho měkkého); udaram—břicho (k různým druhům jídla); śravaṇam—ucho (k poslouchání nějaké melodické hudby); kutaścit—na nějakou jinou stranu; ghrāṇaḥ—nos (k čichání); anyataḥ—zase na jinou stranu; capala-dṛk—neklidné oči; kva ca—někam; karma-śaktiḥ—činné smysly; bahvyaḥ—mnohé; sa-patnyaḥ—spolumanželky; iva—jako; geha-patim—hospodáře; lunanti—ničí.
Můj milý Pane, který nikdy nepoklesneš, jsem na tom stejně jako ten, kdo má mnoho manželek, z nichž každá se ho snaží upoutat po svém. Jazyk například přitahují chutná jídla, genitálie sex s nějakou přitažlivou ženou a hmat různé jemné předměty. Břicho chce stále více jídla, přestože je plné, a ucho, které se nesnaží naslouchat o Tobě, obvykle přitahují světské písně. Čich je odváděn zase jinam, neklidné oči jsou přitahovány scénami plnými smyslového požitku a činné smysly opět jinam. Takto jsem neustále v nesnázích.
Lidská forma života je určena k poznání Boha, ale dokud naše smysly přitahují hmotné věci, tento proces, který začíná posloucháním a zpíváním svatého jména Pána (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), je narušován. Oddaná služba tedy znamená očistit smysly. V podmíněném stavu jsou naše smysly pokryté hmotným smyslovým požitkem, a dokud se člověk nenaučí je očišťovat, nemůže se z něho stát oddaný. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto doporučujeme od samého začátku omezovat činnosti smyslů, zvláště jazyka, který Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura označuje jako nenasytný a nepřemožitelný. K odstranění této tendence jazyka je autoritativně doporučeno nepřijímat maso a podobné věci, které nejsou k jídlu, ani nedovolit jazyku, aby dychtil po pití či kouření. Nedovoluje se pít ani čaj a káva. Genitáliím je zase nutné zabránit v nedovoleném sexu. Bez takového omezení smyslů nelze dělat pokroky v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Jedinou metodou k ovládnutí smyslů je zpívat a poslouchat svaté jméno Pána; jinak budeme stále rozrušováni, stejně jako by pozornost hospodáře s více manželkami odváděly tyto ženy ke smyslovému požitku.