SLOKA 55
śrī-nārada uvāca
evaṁ pralobhyamāno ’pi
varair loka-pralobhanaiḥ
ekāntitvād bhagavati
naicchat tān asurottamaḥ
śrī-nāradaḥ uvāca—velký světec Nārada řekl; evam—takto; pralobhyamānaḥ—vábený či naváděný; api—ačkoliv; varaiḥ—různými druhy požehnání; loka—světa; pralobhanaiḥ—různými svody; ekāntitvāt—jelikož byl zcela odevzdaný; bhagavati—Nejvyšší Osobnosti Božství; na aicchat—nechtěl; tān—tato požehnání; asura-uttamaḥ—Prahlāda Mahārāja, nejlepší z rodu asurů.
Nārada Muni řekl: Prahlāda Mahārāja byl nejlepším z rodu asurů, kteří neustále usilují o hmotné štěstí. Ale přestože ho Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vábil tím, že mu nabízel veškerá požehnání přinášející hmotné štěstí, díky svému čistému vědomí Kṛṣṇy žádné hmotné výhody zaručující smyslový požitek nechtěl přijmout.
Čistí oddaní, jako Prahlāda Mahārāja a Dhruva Mahārāja, na žádném stupni oddané služby neusilují o hmotný prospěch. Když byl Pán přítomný před Dhruvou Mahārājem, Dhruva od Něho nechtěl přijmout žádné hmotné požehnání: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce. Jako čistý oddaný nebyl schopen žádat Pána o žádný hmotný prospěch. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás v této souvislosti učil:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
“Ó můj Pane, Jagadīśo, nemodlím se o požehnání, díky kterým bych získal hmotné bohatství, popularitu nebo krásu. Má jediná touha je sloužit Ti. Prosím, zaměstnej mě ve službě služebníkovi Tvého služebníka.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prahlāda uklidňuje Pána Nṛsiṁhadeva modlitbami”.