SLOKA 34
sarit-saraḥsu śaileṣu
vaneṣūpavaneṣu ca
yatra kva cāsann ṛṣayas
tatra sannihito haraḥ
sarit—poblíž břehů řek; saraḥsu—a poblíž jezer; śaileṣu—poblíž hor; vaneṣu—v lesích; upavaneṣu—v zahradách či hájích; ca—také; yatra — všude; kva—kdekoliv; ca—také; āsan—žili; ṛṣayaḥ—velcí mudrci; tatra—tam; sannihitaḥ—byl přítomen; haraḥ—Pán Śiva.
Pán Śiva utíkal za Mohinī všude — k břehům řek a jezer, k horám, lesům, zahradám a všude tam, kde žili velcí mudrci.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura připomíná, že Mohinī- mūrti zavlekla Pána Śivu na mnoho míst a zvláště tam, kde žili velcí mudrci, aby jim ukázala, že jejich Pán Śiva je posedlý touhou po krásné ženě. To jim mělo připomenout, že i když jsou velcí mudrci a světci, neměli by se považovat za osvobozené, ale měli by si vždy dávat dobrý pozor na krásné ženy. Nikdo by si neměl v přítomnosti půvabné ženy myslet, že je osvobozený. Śāstry přikazují:
mātrā svasrā duhitrā vā
nāviviktāsano bhavet
balavān indriya-grāmo
vidvāṁsam api karṣati
“Muž nemá zůstávat na osamělém místě se ženou, i kdyby byla jeho matkou, sestrou nebo dcerou, neboť smysly jsou tak neovladatelně mocné, že v její přítomnosti může podlehnout vzrušení, i když je velmi učený a pokročilý.” (Bhāg. 9.19.17)