SLOKA 23
ādiśa tvaṁ dvija-śreṣṭha
vidhiṁ tad-upadhāvanam
āśu tuṣyati me devaḥ
sīdantyāḥ saha putrakaiḥ
ādiśa—pouč mě; tvam—ó můj muži; dvija-śreṣṭha—ó nejlepší z brāhmaṇů; vidhim—usměrňující zásady; tat—Pána; upadhāvanam—proces uctívání; āśu—velice brzy; tuṣyati—bude spokojen; me—se mnou; devaḥ—Pán; sīdantyāḥ—nyní naříkající; saha—se; putrakaiḥ—všemi mými syny, polobohy.
Ó nejlepší z brāhmaṇů, pouč mě prosím o dokonalé metodě uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství oddanou službou, díky níž by se mnou Pán mohl být brzy spokojen a zachránil mě i s mými syny z této nebezpečné situace.
Někdy se méně inteligentní lidé ptají, zda člověk skutečně musí vyhledat gurua, aby dostal pokyny o oddané službě a mohl udělat duchovní pokrok. Zde je odpověď — a nejen zde, ale i v Bhagavad-gītě, kde Arjuna přijal Kṛṣṇu za svého gurua (śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam). Také Védy nás nabádají: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — ten, kdo má vážný zájem o pokrok v duchovním životě, musí přijmout gurua, který mu poskytne správné vedení. Pán říká, že je třeba uctívat ācāryu, který je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství (ācāryaṁ māṁ vijānīyāt). To by měl každý jasně pochopit. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že guru je projevem Nejvyšší Osobnosti Božství. Podle všech důkazů ze śāster a podle praktického příkladu oddaných je tedy nezbytné přijmout gurua. Aditi přijala za gurua svého manžela, aby jí dal pokyny, jak uctíváním Nejvyššího Pána rozvíjet duchovní vědomí, oddanou službu.