SLOKA 23
so ’dityāṁ vīryam ādhatta
tapasā cira-sambhṛtam
samāhita-manā rājan
dāruṇy agniṁ yathānilaḥ
saḥ—Kaśyapa; adityām—do Aditi; vīryam—semeno; ādhatta—umístil; tapasā—askezí; cira-sambhṛtam—po dlouhá léta zadržované; samāhita-manāḥ—v transu plně soustředěný na Nejvyšší Osobnosti Božství; rājan—ó králi; dāruṇi—jako ve dřevě; agnim—oheň; yathā—jako; anilaḥ—vítr.
Ó králi, Kaśyapa Muni, který byl v transcendentálním postavení, zcela pohroužený do Nejvyšší Osobnosti Božství, přemístil svou energii do lůna Aditi, tak jako vítr způsobí tření mezi dvěmi kusy dřeva, a tím roznítí oheň.
Lesní požár začíná tím, že se dva kusy dřeva, uvedené do pohybu větrem, začnou o sebe navzájem třít. Oheň však nemá nic společného ani se dřevem, ani s větrem — vždy se od obou liší. Podobně je třeba pochopit, že spojení Kaśyapy Muniho a Aditi se lišilo od pohlavního styku obyčejných lidských bytostí. Nejvyšší Osobnost Božství nemá nic společného s lidskými výměšky a jejich slučováním při pohlavním styku.
V Bhagavad-gītě (9.29) Pán říká: samo 'haṁ sarva-bhūteṣu — “Jsem nakloněný stejně všem živým bytostem.” Přesto vstoupil do lůna Aditi, aby ochránil oddané a zabil démony, kteří byli rušivým prvkem. Jedná se tedy o Pánovu transcendentální zábavu. Tomu je třeba správně porozumět. Neměli bychom si myslet, že se Pán stal synem Aditi stejným způsobem, jako se rodí obyčejné dítě; na základě pohlavního styku muže a ženy.
Na tomto místě bude možná vhodné (v dnešní době vědeckých sporů) vysvětlit původ života. Životní síla živé bytosti — duše — se liší od lidského vajíčka a semene. Podmíněná duše nemá s rozmnožovacími buňkami muže a ženy nic společného, ale na základě svých činností je umístěna do postavení, které jí náleží (karmaṇā daiva-netreṇa). Život ale není výtvorem dvou výměšků — nezávisí na žádných hmotných prvcích. Jak podrobně popisuje Bhagavad-gītā, živá bytost nepodléhá žádným hmotným reakcím. Nemůže být spálena ohněm, rozsekána ostrými zbraněmi, rozmáčena vodou ani vysušena větrem. Zcela se liší od hmotných prvků, ale je do nich vyšším řízením vložena. Nikdy není ve styku s hmotou (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ), ale je umístěna do hmotných podmínek, a proto zakouší reakce hmotných kvalit přírody.
puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛtijān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu
“Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá si jejích tří kvalit. To způsobuje její styk s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních druzích.” (Bg. 13.22) I když stojí živá bytost nad hmotnými prvky, dostává se do hmotných podmínek, a proto musí trpět reakcemi za hmotné jednání.