Když Bali Mahārāja řekl Vāmanadevovi, jehož pokládal za syna brāhmaṇy, ať ho požádá o cokoliv, co si přeje, Pán Vāmanadeva začal chválit hrdinské činy Hiraṇyakaśipua a Hiraṇyākṣi. Poté, co tak vyzdvihl rodinu, v níž se Bali Mahārāja narodil, požádal krále o tři kroky země. Jelikož to byl bezvýznamný milodar, Bali Mahārāja souhlasil, že Mu jej dá, ale Śukrācārya mu to zakázal, neboť poznal, že Vāmanadeva je Viṣṇu, přítel polobohů. Poradil Balimu, aby svůj slib odvolal, a vysvětlil, že pokud se jedná o ovládnutí druhých, žert, reakci na nebezpečí, jednání pro dobro druhých a tak podobně, člověk nemusí splnit slib, který dal, a nedopustí se ničeho špatného. Touto filozofií se Śukrācārya snažil Baliho Mahārāje přesvědčit, aby Pánu Vāmanadevovi žádnou zemi nedával.