SLOKA 14
pitā prahrāda-putras te
tad-vidvān dvija-vatsalaḥ
svam āyur dvija-liṅgebhyo
devebhyo ’dāt sa yācitaḥ
pitā—otec; prahrāda-putraḥ—syn Mahārāje Prahlāda; te—tvůj; tat- vidvān—ačkoliv to věděl; dvija-vatsalaḥ—přesto, pro svou náklonnost brāhmaṇům; svam—svou; āyuḥ—délku života; dvija-liṅgebhyaḥ—kteří byli převlečení za brāhmaṇy; devebhyaḥ—polobohům; adāt—dal; saḥ — on; yācitaḥ—když byl takto požádán.
Tvůj otec Virocana, syn Mahārāje Prahlāda, měl velice rád brāhmaṇy. Přestože dobře věděl, že to polobozi za ním přišli v šatech brāhmaṇů, na jejich žádost jim věnoval délku svého života.
Mahārāja Virocana, Baliho otec, byl natolik spokojený s třídou brāhmaṇů, že se nezdráhal dát milodar, i když věděl, že ti, kdo ho o něj přišli požádat, jsou polobozi v šatech brāhmaṇů.