SLOKA 40
tad yathā vṛkṣa unmūlaḥ
śuṣyaty udvartate ’cirāt
evaṁ naṣṭānṛtaḥ sadya
ātmā śuṣyen na saṁśayaḥ
tat—proto; yathā—jako; vṛkṣaḥ—strom; unmūlaḥ—vyvrácený; śuṣyati—usychá; udvartate—padá k zemi; acirāt—velice brzy; evam—takto; naṣṭa—ztracené; anṛtaḥ—dočasné tělo; sadyaḥ—okamžitě; ātmā—tělo; śuṣyet—odumírá; na—ne; saṁśayaḥ—jakákoliv pochyba.
Když je strom vyvrácen, spadne na zem a okamžitě začne usychat. Když se podobně člověk nestará o tělo, které pokládá za neskutečné—jinými slovy, když je nepravda vymýcena — tělo nepochybně odumře.
Śrīla Rūpa Gosvāmī v této souvislosti říká:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
“Odříkání toho, kdo odmítá různé věci, aniž by věděl, jaký mají vztah ke Kṛṣṇovi, není úplné.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.266) Když je tělo zaměstnané službou Pánu, nemá se pokládat za hmotné. Někteří lidé nechápou nehmotnou povahu těla duchovního mistra. Śrīla Rūpa Gosvāmī však učí: prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Tělo plně zaměstnané službou Kṛṣṇovi by se nemělo přehlížet jako něco hmotného. Odříkání člověka, který ho přehlíží, je falešné. Pokud není tělu věnována patřičná péče, zhroutí se a odumře jako vyvrácený strom, který již nikdy neponese květy a plody. Védy proto prohlašují:
om iti satyaṁ nety anṛtaṁ tad etat-puṣpaṁ phalaṁ vāco yat satyaṁ saheśvaro yaśasvī kalyāṇa-kīrtir bhavitā. puṣpaṁ hi phalaṁ vācaḥ satyaṁ vadaty athaitan-mūlaṁ vāco yad anṛtaṁ yad yathā vṛkṣa āvirmūlaḥ śuṣyati, sa udvartata evam evānṛtaṁ vadann āvirmūlam ātmanāṁ karoti, sa śuṣyati sa udvartate, tasmād anṛtaṁ na vaded dayeta tv etena.
Činnosti konané s pomocí těla pro uspokojení Absolutní Pravdy (oṁ tat sat) nejsou v žádném případě dočasné, třebaže je provádí dočasné tělo. Naopak — tyto činnosti jsou věčné. Proto je třeba o tělo náležitě pečovat. Jelikož je dočasné, a nikoliv trvalé, nelze ho vystavovat nebezpečí, že ho sežere tygr nebo zabije nepřítel. Je třeba podnikat všechny nezbytné kroky pro jeho ochranu.