SLOKA 41
parāg riktam apūrṇaṁ vā
akṣaraṁ yat tad om iti
yat kiñcid om iti brūyāt
tena ricyeta vai pumān
bhikṣave sarvam oṁ kurvan
nālaṁ kāmena cātmane
parāk—to, co odděluje; riktam—co osvobozuje od připoutanosti; apūrṇam—to, co je nedostatečné; vā—nebo; akṣaram—tato slabika; yat — to; tat—co; om—oṁkāra; iti—takto je řečeno; yat—co; kiñcit—cokoliv; oṁ—toto slovo oṁ; iti—takto; brūyāt—když říkáš; tena—pronášením takového zvuku; ricyeta—osvobozuje se; vai—vskutku; pumān—osoba; bhikṣave—žebrákovi; sarvam—všechno; oṁ kurvan—dávající milodar za pronášení slova oṁ; na—ne; alam—dostatečně; kāmena—pro smyslový požitek; ca—také; ātmane—pro seberealizaci.
Pronášením slova “oṁ” se člověk odděluje od svého pěněžního jmění. Osvobozuje se tak od připoutanosti k penězům, neboť se jich vzdává. Být bez peněz není příliš příjemné, neboť v takové situaci člověk nemůže splnit své touhy. Užitím slova “oṁ” v podstatě zchudne. Zvláště když dá milodar chudákovi či žebrákovi, nepomůže mu to v seberealizaci ani smyslovém požitku.
Bali Mahārāja chtěl dát vše Vāmanadevovi, který přišel jako žebrák, ale Śukrācārya jakožto jeho rodinný guru v pokrevní posloupnosti nemohl jeho slib dobře ocenit. Uvedl védský důkaz, že člověk nemá dát chudákovi vše. Když ho nějaký chudák požádá o milodar, má zalhat a říci: “Všechno, co jsem měl, jsem ti dal. Nic víc už nemám.” Neměl by mu dát všechno. Slovo oṁ ve skutečnosti zastupuje Absolutní Pravdu, oṁ tat sat. Oṁkāra osvobozuje od veškeré připoutanosti k penězům, které se mají utrácet v zájmu Nejvyššího. Tendencí moderní civilizace je rozdávat peníze chudým. Taková dobročinnost nemá žádnou duchovní hodnotu, protože prakticky vidíme, že navzdory úsilí tolika nemocnic, nadací a jiných institucí pro chudé i nadále třída chudých existuje, což je dáno třemi kvalitami hmotné přírody. Ani množství charitativních ústavů chudobu ve společnosti nevymýtí. Proto je zde doporučeno: bhikṣave sarvam oṁ kurvan nālaṁ kāmena cātmane. Dávat všechno žebrákům není správné.
Nejlepší řešení nabízí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Toto hnutí je k chudákům vždy vlídné — nejen tím, že jim dává najíst, ale také proto, že je učí, jak si být vědomi Kṛṣṇy. Z toho důvodu otevíráme stovky a tisíce středisek pro ty, kdo jsou chudí jak po stránce peněz, tak i co se týče poznání. Seznamujeme je s vědomím Kṛṣṇy a napravujeme jejich charakter tím, že je učíme vyhýbat se nedovolenému sexu, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. To jsou ty nejhříšnější činnosti, kvůli kterým lidé trpí život za životem. Nejlepším využitím peněz je otevřít takové středisko, kam mohou všichni přijít a napravovat svůj charakter. Mohou žít pohodlně, aniž by tělu upírali jeho potřeby, ale po duchovní stránce usměrněně, a tak budou šťastní a ušetří čas na rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Když má někdo peníze, neměl by je promrhat, ale měl by je využít k šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby celá lidská společnost žila ve štěstí a blahobytu s vyhlídkami na návrat domů, zpátky k Bohu. Odpovídající védská mantra zní:
parāg vā etad riktam akṣaraṁ yad etad om iti tad yat kiñcid om iti āhātraivāsmai tad ricyate. sa yat sarvam oṁ kuryād ricyād ātmānaṁ sa kāmebhyo nālaṁ syāt.