SLOKA 30
tato gajendrasya mano-balaujasāṁ
kālena dīrgheṇa mahān abhūd vyayaḥ
vikṛṣyamāṇasya jale ’vasīdato
viparyayo ’bhūt sakalaṁ jalaukasaḥ
tataḥ—potom; gaja-indrasya—krále slonů; manaḥ—zápalu; bala—fyzické síly; ojasām—a síly smyslů; kālena—za léta zápasu; dīrgheṇa — dlouhotrvajícího; mahān—velice; abhūt—nastala; vyayaḥ—ztráta; vikṛṣyamāṇasya—jenž byl vtahován (krokodýlem); jale—do vody (cizího prostředí); avasīdataḥ—zmenšené (síla mysli, těla a smyslů); viparyayaḥ — opak; abhūt—stal se; sakalam—toho všeho; jala-okasaḥ—krokodýl, jemuž je voda domovem.
Jelikož byl slon vtahován do vody a zápasil po mnoho dlouhých let, ubývalo mu fyzické síly a jeho mysl a smysly slábly. Krokodýl je však vodní živočich, a jeho nadšení, tělesná síla a schopnosti smyslů proto naopak rostly.
Přestože byl slon nesmírně mocný, měl v zápase s krokodýlem tu nevýhodu, že voda pro něho byla cizím prostředím. Za tisíc let zápasu nemohl přijmout žádnou potravu, ubývalo mu tedy tělesné síly, a v důsledku toho slábla i jeho mysl a smysly. Krokodýl jakožto vodní živočich naopak neměl žádné problémy. Dostávalo se mu potravy, a to mu dodávalo mentální sílu a povzbuzení jeho smyslům. Zatímco slon slábl, krokodýl byl čím dál tím silnější. Z toho si můžeme vzít ponaučení pro náš boj s māyou: neměli bychom zůstávat v postavení, kde naše síla, nadšení a schopnosti smyslů nebudou stačit k vedení účinného boje. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy prakticky vyhlásilo válku energii iluze, pod jejímž vlivem všechny živé bytosti degenerují s mylnými představami o civilizaci. Vojáci v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musí vždy oplývat tělesnou silou a nadšením a mít zdatné smysly. Proto musí mít normální životní podmínky, aby se udrželi svěží. Normální podmínky nejsou pro každého stejné, a z toho důvodu existují třídy varṇāśramy: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Zvláště pro tento věk, Kali-yugu, se doporučuje, aby nikdo nepřijímal sannyās.
aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet
(Brahma-vaivarta Purāṇa)
Z toho je zřejmé, že sannyāsa-āśram je v tomto věku zakázaný, jelikož lidé nejsou dostatečně silní. Śrī Caitanya Mahāprabhu nám dal příklad toho, jak lze přijmout sannyās ve věku dvaceti čtyř let, ale dokonce i Jemu Sārvabhauma Bhaṭṭācārya radil, aby byl velmi opatrný, protože přijal sannyās příliš brzy. Někdy udílíme mladým chlapcům sannyās pro potřeby kázání, ale v praxi se ukazuje, že pro to nejsou způsobilí. Zároveň ale není nic špatného na tom, jestliže se člověk považuje za nezpůsobilého pro sannyās; je-li příliš rozrušený myšlenkami na sex, pak se má uchýlit do āśramu, kde je pohlavní život dovolen — do gṛhastha-āśramu. Pokud zjistí, že je v jednom prostředí slabý, neznamená to, že má přestat v boji s krokodýlem māyi. Měl by přijmout útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy—což učinil i Gajendra, jak se dozvíme později — a zároveň být gṛhastou, jestliže ho uspokojuje sexuální požitek. Boj není třeba vzdávat. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučil: sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ- manobhiḥ. Člověk může zůstat v jakémkoliv āśramu, který mu vyhovuje; není nutné, aby přijímal sannyās. Pokud mu sex nedá spát, může vstoupit do gṛhastha-āśramu. Musí ale pokračovat v boji. Ten, kdo není na transcendentální úrovni, si nezaslouží příliš velké uznání, když navenek přijme sannyās. Pokud se pro sannyās nehodí, může vstoupit do gṛhastha-āśramu a bojovat s māyou s velkou silou. Neměl by však boj vzdát a odejít.