SLOKA 32
na mām ime jñātaya āturaṁ gajāḥ
kutaḥ kariṇyaḥ prabhavanti mocitum
grāheṇa pāśena vidhātur āvṛto
’py ahaṁ ca taṁ yāmi paraṁ parāyaṇam
na—ne; mām—mě; ime—všichni tito; jñātayaḥ—přátelé a příbuzní (ostatní sloni); āturam—v mé tísni; gajāḥ—sloni; kutaḥ—jak; kariṇyaḥ — moje manželky; prabhavanti—mohou; mocitum—vysvobodit (z této nebezpečné situace); grāheṇa—krokodýlem; pāśena—sítí provazů; vidhātuḥ—prozřetelnosti; āvṛtaḥ—polapený; api—ačkoliv (jsem v takové situaci); aham—já; ca—také; tam—tomu (Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství); yāmi—odevzdám se; param—jenž je transcendentální; parāyaṇam—a jenž je útočištěm dokonce i vznešených polobohů, jako je Brahmā a Śiva.
Ostatní sloni — moji přátelé a příbuzní — mě z tohoto nebezpečí nedokázali zachránit. Což teprve mé manželky? Ty nezmohou nic. Řízením osudu jsem byl napaden tímto krokodýlem, a proto vyhledám ochranu u Nejvyššího Pána, který je vždy útočištěm všech, dokonce i velkých osobností.
Tento hmotný svět je popsán jako padaṁ padaṁ yad vipadām, což znamená, že v něm na každém kroku číhá nebezpečí. Hlupák se mylně domnívá, že je v hmotném světě šťastný, ale ve skutečnosti není; ten, kdo takto uvažuje, je pouze pod vlivem iluze. Na každém kroku, v každém okamžiku hrozí nějaké nebezpečí. Člověk v moderní civilizaci si myslí, že když má pěkný dům a pěkné auto, jeho život je dokonalý. V západních zemích — a zvláště v Americe — se vysoce hodnotí mít dobré auto, ale jakmile člověk vyjede na silnici, každým okamžikem mu hrozí nehoda, při které může zahynout. Statistiky ukazují, že při takových nehodách umírá mnoho lidí. Pokud si tedy doopravdy myslíme, že tento hmotný svět je šťastné místo k životu, svědčí to o naší nevědomosti. Skutečné poznání znamená vědět, že hmotný svět je plný nebezpečí. Můžeme bojovat o přežití, jak jen nám naše inteligence dovolí, a můžeme se o sebe snažit postarat sami, ale pokud nás před nebezpečím nezachrání Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, naše pokusy budou marné. Prahlāda Mahārāja proto říká:
bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ
taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām
(Bhāg. 7.9.19)
Můžeme vynalézat desítky způsobů, jak být šťastní nebo jak čelit nebezpečí tohoto hmotného světa, ale jestliže naše pokusy neschválí Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy nám štěstí nepřinesou. Ti, kteří se snaží být šťastní, aniž by přijali útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou mūḍhové, darebáci. Na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ prapadyante narādhamāḥ. Nejnižší z lidí odmítají proces vědomí Kṛṣṇy, neboť si myslí, že se dokáží ochránit sami, bez Kṛṣṇovy péče. To je omyl. Rozhodnutí Gajendry, krále slonů, bylo správné. V nebezpečné situaci vyhledal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.