SLOKA 32
pratiśrutam adātus te
niraye vāsa iṣyate
viśa tvaṁ nirayaṁ tasmād
guruṇā cānumoditaḥ
pratiśrutam—co bylo slíbeno; adātuḥ—neschopného dát; te—tebe; niraye—v pekle; vāsaḥ—domov; iṣyate—přisouzen; viśa—nyní sestup; tvam—ty; nirayam—pekelná planeta; tasmāt—proto; guruṇā—tvým duchovním mistrem; ca—také; anumoditaḥ—schváleno.
Nebyl jsi schopen dát milodar, který jsi slíbil. Pravidlem tedy je, že musíš sestoupit na pekelné planety. Proto jdi nyní dolů a žij tam, jak ti nařídil tvůj duchovní mistr Śukrācārya.
Je řečeno:
nārāyaṇa-parāḥ sarve
na kutaścana bibhyati
svargāpavarga-narakeṣv
api tulyārtha-darśinaḥ
“Oddaní, kteří jsou zaměstnaní pouze oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi, se nikdy nebojí žádné životní situace. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro ně znamenají jedno a totéž, neboť jediným, co je zajímá, je služba Pánu.” (Bhāg. 6.17.28) Oddaný, který slouží Nārāyaṇovi, je vždy vnitřně vyrovnaný a jeho život je ve skutečnosti transcendentální. I když může jít zdánlivě do pekla nebo do nebe, nežije tam — je stále na Vaikuṇṭě (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate). Vāmanadeva vyzval Baliho Mahārāje, aby odešel na pekelné planety, protože chtěl celému světu ukázat, jak je tolerantní — a Bali Mahārāja bez váhání příkaz splnil. Oddaný nežije sám. Samozřejmě, každý žije s Nejvyšší Osobností Božství, avšak oddaný Pánovi slouží, a proto se nikdy neocitne v hmotných podmínkách. Bhaktivinoda Ṭhākura říká: kīṭa- janma hao yathā tuyā dāsa. Modlí se, aby se narodil jako nepatrný hmyz ve společnosti oddaných. Jelikož oddaní stále slouží Pánu, každý, kdo žije s nimi, žije také na Vaikuṇṭě.