SLOKA 17
yayā hi vidvān api muhyate yatas
tat ko vicaṣṭe gatim ātmano yathā
tasmai namas te jagad-īśvarāya vai
nārāyaṇāyākhila-loka-sākṣiṇe
yayā—čím (hmotným bohatstvím); hi—vskutku; vidvān api—dokonce i ten, kdo získal dobré vzdělání; muhyate—je zmatený; yataḥ—ovládající se; tat—to; kaḥ—kdo; vicaṣṭe—může se pídit po; gatim—pokrok; ātmanaḥ—vlastního já; yathā—náležitě; tasmai—Jemu; namaḥ—vzdávám uctivé poklony; te—Tobě; jagat-īśvarāya—Pánovi vesmíru; vai — jistě; nārāyaṇāya—Pánu Nārāyaṇovi; akhila-loka-sākṣiṇe—který jsi svědkem v celém stvoření.
Hmotné bohatství tak mate, že i vzdělaný člověk, který se umí ovládat, kvůli němu zapomíná na cíl seberealizace. Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa, Pán vesmíru, však z vlastní vůle vidí všechno. Skládám Mu proto uctivé poklony.
Slova vicaṣṭe gatim ātmano yathā naznačují, že když člověk zpychne pod vlivem falešné slávy plynoucí z hmotného bohatství, zanedbává cíl seberealizace. To je stav moderního světa. Lidé kvůli takzvanému vědeckému hmotnému pokroku cestu seberealizace zcela opustili. Prakticky nikdo se nezajímá o Boha, o svůj vztah s Ním ani o to, jak má jednat. Moderní lidé na tyto otázky dočista zapomněli, jelikož se bláznivě honí za hmotným vlastnictvím. Pokud se tato civilizace nezmění, brzy nastane doba, kdy Nejvyšší Osobnost Božství veškeré hmotné bohatství odejme. Pak lidé znovu přijdou k rozumu.