S touhou získat přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství se král Satyavrata věnoval askezi, při níž žil pouze z pití vody. Při provádění této askeze na břehu řeky Kṛtamālā jednou, když obětoval vodu v dlani, objevil malou rybku. Dovolávala se u něho ochrany a žádala ho, aby Jí našel bezpečné místo. Král nevěděl, že je to Nejvyšší Osobnost Božství, ale jako vládce Jí poskytl útočiště v nádobě s vodou. Ryba, Nejvyšší Osobností Božství, chtěla králi Satyavratovi ukázat svou moc a okamžitě zvětšila své tělo natolik, že se již do nádoby nevešla. Král Ji pak přemístil do velké studny, ale i ta byla brzy malá. Potom král pustil rybu do jezera, ale to za chvíli také nestačilo. Nakonec Ji vypustil do moře, ale ani moře nebylo schopné Ji pojmout. Z toho král poznal, že ryba není nikdo jiný než Nejvyšší Osobnost Božství, a požádal Pána, aby popsal svou rybí inkarnaci. Pán s ním byl spokojen a sdělil mu, že za týden nastane v celém vesmíru potopa a že rybí inkarnace ochrání krále společně s ṛṣii, bylinami, semeny a jinými živými bytostmi na lodi, jež bude přivázána k Jejímu rohu. Jakmile to Pán dořekl, zmizel. Král Satyavrata Mu složil uctivé poklony a nadále o Něm meditoval. V danou dobu nastalo zničení a král uviděl blížící se loď. Poté, co s učenými brāhmaṇy a světci nastoupil na palubu, uctil Nejvyšší Osobnost Božství svými modlitbami. Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, a učil tedy Mahārāje Satyavratu a světce védskému poznání z hloubi jejich srdce. Král Satyavrata se v příštím životě narodil jako Vaivasvata Manu, o němž je zmínka v Bhagavad-gītě. Vivasvān manave prāha — bůh Slunce vyložil učení Bhagavad-gīty svému synu Manuovi. Tento Manu se jmenuje Vaivasvata, jelikož je synem Vivasvāna.