SLOKA 30
na te ’ravindākṣa padopasarpaṇaṁ
mṛṣā bhavet sarva-suhṛt-priyātmanaḥ
yathetareṣāṁ pṛthag-ātmanāṁ satām
adīdṛśo yad vapur adbhutaṁ hi naḥ
na—nikdy; te—Tvých; aravinda-akṣa—můj Pane, který máš oči podobné okvětním lístkům lotosu; pada-upasarpaṇam—uctívání lotosových nohou; mṛṣā—bezvýsledným; bhavet—může se stát; sarva-suhṛt—přítel každého; priya—drahý každému; ātmanaḥ—Nadduše každého; yathā — jako; itareṣām—jiných (polobohů); pṛthak-ātmanām—živých bytostí, jež mají hmotné tělo odlišné od duše; satām—těch, kdo jsou duchovně na výši; adīdṛśaḥ—projevil jsi; yat—to; vapuḥ—tělo; adbhutam—úžasné; hi—vskutku; naḥ—pro nás.
Ó můj Pane s očima jako okvětní lístky lotosu, uctívání polobohů, kteří jsou pohrouženi v tělesném pojetí života, je po všech stránkách neplodné. Ty jsi však nejvyšším přítelem a nejdražší Nadduší všech, a uctívání Tvých lotosových nohou tedy není nikdy bezvýsledné. Z toho důvodu jsi projevil svou rybí podobu.”
Polobozi, jako je Indra, Candra a Sūrya, jsou obyčejné živé bytosti, jež jsou odlišenými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán se expanduje prostřednictvím živých bytostí (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). Jeho osobní podoby kategorie viṣṇu-tattva, které jsou všechny duchovní, se nazývají svāṁśa a živé bytosti, které jsou odlišenými částmi, se nazývají vibhinnāṁśa. Některé z podob vibhinnāṁśa jsou duchovní a jiné jsou kombinací hmoty a duše. Podmíněné duše v hmotném světě se liší od svých vnějších těl tvořených hmotnou energií. To znamená, že polobozi žijící na vyšších planetárních soustavách a živé bytosti v nižším planetárním systému jsou stejné povahy. Přesto však ti, kdo žijí jako lidské bytosti na této planetě, někdy tíhnou k uctívání polobohů na vyšších planetárních soustavách. Toto uctívání je dočasné. Tak jako lidé na této planetě musí měnit svá těla (tathā dehāntara-prāptiḥ), časem je budou muset vyměnit i živé bytosti jako Indra, Candra, Varuṇa a tak dále. V Bhagavad-gītě je řečeno: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Lidé s malou inteligencí uctívají polobohy a plody, které získávají, jsou omezené a dočasné.” Kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — ti, kdo neznají postavení polobohů, mají sklon je uctívat pro nějaký hmotný cíl, ale výsledky takového uctívání nejsou nikdy trvalé. Proto je zde popsáno: yathetareṣāṁ pṛthag-ātmanāṁ satām ... padopasarpaṇaṁ mṛṣā bhavet. Jinými slovy — má-li člověk uctívat někoho jiného, musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Jeho uctívání pak nikdy nevyzní naprázdno. Sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — i sebemenší pokus uctívat Nejvyšší Osobnost Božství znamená trvalý přínos. Proto je třeba následovat doporučení Śrīmad-Bhāgavatamu: tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ hareḥ. Člověk má uctívat lotosové nohy Hariho, i kdyby to mělo znamenat, že přestane plnit povinnost, která mu byla určena na základě těla, jež přijal. Uctívání týkající se těla je dočasné, a nepřináší tedy žádné trvalé plody. Uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství však skýtá nezměrný prospěch.