SLOKA 48
yat-sevayāgner iva rudra-rodanaṁ
pumān vijahyān malam ātmanas tamaḥ
bhajeta varṇaṁ nijam eṣa so ’vyayo
bhūyāt sa īśaḥ paramo guror guruḥ
yat-sevayā—Nejvyšší Pán, službou jemuž; agneḥ—ve styku s ohněm; iva—jako je tomu; rudra-rodanam—kus stříbra či zlata se očistí; pumān—osoba; vijahyāt—může se zbavit; malam—všech nečistot hmotné existence; ātmanaḥ—své; tamaḥ—kvalita nevědomosti, pod jejímž vlivem jedná zbožně a bezbožně; bhajeta—může obnovit; varṇam—svou původní totožnost; nijam—vlastní; eṣaḥ—takový; saḥ—On; avyayaḥ — nevyčerpatelný; bhūyāt—nechť se stane; saḥ—On; īśaḥ—Nejvyšší Osobnost Božství; paramaḥ—nejvyšší; guroḥ guruḥ—duchovní mistr všech ostatních duchovních mistrů.
Ten, kdo se chce vymanit z hmotného zapletení, by se měl rozhodnout pro službu Nejvyšší Osobnosti Božství a zbavit se znečištění nevědomostí, jež se projevuje ve zbožném a bezbožném jednání. Tím znovu získá svou původní totožnost, tak jako se hrouda zlata či stříbra očistí od veškeré špíny ve styku s ohněm. Kéž se tento nevyčerpatelný Nejvyšší Pán, původní duchovní učitel všech ostatních duchovních učitelů, stane naším duchovním mistrem!
Účelem lidského života je podrobit se askezi a tím očistit svou existenci. Tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ śuddhyet. Živá bytost zůstává uvězněna v koloběhu zrození a smrti kvůli svému znečištění kvalitami hmotné přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu). Cílem lidského života tedy je se očistit, a tak odkrýt svou duchovní podobu a vymanit se z koloběhu zrození a smrti. Doporučenou očistnou metodou je oddaná služba Pánu. K seberealizaci směřují různé procesy, jako je karma, jñāna a yoga, ale procesu oddané služby se žádný z nich nevyrovná. Zlato a stříbro nestačí omýt, abychom odstranili všechny nečistoty; je třeba je vložit do ohně. Stejně tak nemůže živá bytost odkrýt svou původní totožnost pomocí karmy, jñāny či yogy, ale jedině oddanou službou (yat-sevayā). Rozvoj spekulativního poznání ani jógové cviky v tom nikomu nepomohou.
Slovo varṇam označuje záři naší původní totožnosti. Původní lesk zlata či stříbra je velice jasný. Původní záře živé bytosti, která je částí sac- cid-ānanda-vigrahy, se podobá záři ānandy neboli radosti. Ānandamayo 'bhyāsāt. Každá živá bytost má právo být ānandamaya, plná radosti, neboť je částí sac-cid-ānanda-vigrahy, Kṛṣṇy. Proč by měla trpět kvůli znečištění hmotnými kvalitami přírody? Měla by se očistit a znovu nabýt své svarūpy, původní totožnosti. Toho lze však dosáhnout pouze oddanou službou. Proto bychom měli přijmout pokyny Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je zde popsán jako guroḥ guruḥ, duchovní mistr všech ostatních duchovních mistrů.
I když se nám nemusí poštěstit, abychom se setkali osobně s Nejvyšším Pánem, Pánův zástupce je na stejné úrovni jako samotný Pán, protože neříká nic, co by neřekl On. Śrī Caitanya Mahāprabhu dává tuto definici gurua: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa — pravý guru je ten, kdo svému žákovi radí v přísném souladu s principy, jež vyslovil Kṛṣṇa. Pravý guru je ten, kdo přijímá Kṛṣṇu za svého gurua. To je systém zvaný guru- paramparā. Původní guru je Vyāsadeva, protože sestavil Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam, jejichž celý obsah se pojí s Kṛṣṇou. Proto se guru- pūjā nazývá Vyāsa-pūjā. Úplně původním guruem je Kṛṣṇa, Jeho žákem je Nārada, který má za žáka Vyāsu, a takto se postupně dostáváme do styku s guru-paramparou. Nikdo se nemůže stát guruem, aniž by věděl, co Osobnost Božství Kṛṣṇa či Jeho inkarnace chce. Misí gurua je mise Nejvyšší Osobnosti Božství: rozšířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě.