SLOKA 6
uccāvaceṣu bhūteṣu
caran vāyur iveśvaraḥ
noccāvacatvaṁ bhajate
nirguṇatvād dhiyo guṇaiḥ
ucca-avaceṣu—s více či méně rozvinutými těly; bhūteṣu—mezi živými bytostmi; caran—jednající; vāyuḥ iva—jako vzduch; īśvaraḥ—Nejvyšší Pán; na—ne; ucca-avacatvam—vlastnost vyšších nebo nižších úrovní života; bhajate—přijímá; nirguṇatvāt—jelikož je transcendentální, nad všemi hmotnými kvalitami; dhiyaḥ—obecně; guṇaiḥ—kvalitami hmotné přírody.
I když se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevuje někdy jako lidská bytost a jindy jako zvíře nižšího druhu, je vždy transcendentální, jako vzduch proudící různými druhy ovzduší. Jelikož setrvává nad hmotnými kvalitami přírody, není takovou více či méně vyvinutou podobou ovlivněn.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vládcem hmotné přírody (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Jako svrchovaný pán přírodních zákonů se nemůže dostat pod jejich vliv. V této souvislosti se zde uvádí příklad vzduchu, který není ovlivněn vlastnostmi míst, skrze něž jako vítr vane. I když někdy přenáší zápach nečistého místa, sám nemá s tímto místem nic společného. Také Nejvyšší Pán, který je ve všech ohledech dobrý, není nikdy ovlivněn hmotnými kvalitami jako obyčejná živá bytost. Puruṣaḥ prakṛti-stho hi bhuṅkte prakṛti-jān guṇān (Bg. 13.22). Když se živá bytost nachází v hmotné přírodě, mají na ni vliv její kvality. Na Nejvyšší Osobnost Božství však žádný vliv nemají. Ten, kdo o tom nic neví, neuctivě považuje Nejvyššího Pána za obyčejnou živou bytost (avajānanti māṁ mūḍhāḥ). Paraṁ bhāvam ajānantaḥ — k tomuto závěru docházejí neinteligentní lidé, neboť nevědí nic o Pánových transcendentálních vlastnostech.