SLOKA 13
taṁ tvāṁ vayaṁ nātha samujjihānaṁ
saroja-nābhāticirepsitārtham
dṛṣṭvā gatā nirvṛtam adya sarve
gajā davārtā iva gāṅgam ambhaḥ
tam—ó Pane; tvām—Tebe; vayam—my všichni; nātha—ó vládce; samujjihānam—jež ses před námi nyní zjevil v celé své slávě; saroja- nābha—ó Pane, jehož pupek připomíná lotosový květ či z jehož pupku vyrůstá lotos; ati-cira—po nesmírně dlouhou dobu; īpsita—toužící; artham—po konečném cíli života; dṛṣṭvā—vidící; gatāḥ—v našich očích; nirvṛtam—transcendentální štěstí; adya—dnes; sarve—my všichni; gajāḥ—sloni; dava-artāḥ—soužení v lesním požáru; iva—jako; gāṅgam ambhaḥ—s vodou z Gangy.
Sloni sužovaní lesním požárem jsou velice šťastní, když dostanou vodu z Gangy. Ó můj Pane, z jehož pupku vyrůstá lotosový květ, my jsme také transcendentálně šťastní, když ses nám teď zjevil. Tím, že vidíme Tebe, jehož jsme si velice dlouho přáli vidět, jsme dosáhli konečného životního cíle.
Oddaní Pána si neustále velice přejí spatřit Nejvyššího Pána tváří v tvář, ale nevyžadují od Něho, aby se jim zjevil. Pro čistého oddaného by tento požadavek byl v rozporu s oddanou službou. Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto lekci učí ve své Śikṣāṣṭace. Adarśanān marma-hatāṁ karotu vā. Oddaný vždy touží spatřit Pána tváří v tvář, ale i když je zoufalý, že Pána nevidí — byť i život za životem — nikdy Pánovi nebude přikazovat, aby se zjevil. To je známka čisté oddanosti. Proto v tomto verši nacházíme slovo ati-cira-īpsita-artham, což znamená, že oddaný se velice dlouho uchází o možnost vidět Pána. Pokud se Pán oddanému zjeví proto, že si to sám přeje, oddaný je nesmírně šťastný; jako Dhruva Mahārāja, když osobně spatřil Nejvyšší Osobnost Božství. Když Dhruva Mahārāja uviděl Pána, nechtěl Ho žádat o žádné požehnání. Pouhým pohledem na Pána se cítil tak uspokojen, že Ho nechtěl o nic prosit (svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce). Čistý oddaný je neustále zaměstnán oddanou službou Pánu — bez ohledu na to, zda Pána vidí nebo ne — a vždy doufá, že jednou se mu Pán bude chtít zjevit, a že Ho tedy bude moci spatřit tváří v tvář.