SLOKA 10
surāsurendrair bhuja-vīrya-vepitaṁ
paribhramantaṁ girim aṅga pṛṣṭhataḥ
bibhrat tad-āvartanam ādi-kacchapo
mene ’ṅga-kaṇḍūyanam aprameyaḥ
sura-asura-indraiḥ—vůdci démonů i polobohů; bhuja-vīrya—silou jejich paží; vepitam—hýbající se; paribhramantam—otáčející se; girim — horu; aṅga—ó Mahārāji Parīkṣite; pṛṣṭhataḥ—na Jeho zádech; bibhrat — nesl; tat—té; āvartanam—otáčení; ādi-kacchapaḥ—jako nejvyšší původní želva; mene—považoval; aṅga-kaṇḍūyanam—za příjemné škrábání těla; aprameyaḥ—Neomezený.
Ó králi, když polobozi a démoni silou svých paží točili horou Mandara na zádech neobyčejné želvy, Pán to přivítal jako poškrábání, které Mu dělalo dobře.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy neomezený. I když v želvím těle držel na zádech Mandara-parvatu, největší z hor, necítil se nijak špatně. Naopak — cítil svědění, a proto Mu otáčení hory bylo velmi příjemné.