Poté, co Pán Śiva vypil všechen jed, si polobozi a démoni dodali odvahy a pokračovali ve stloukání. První pak byla vytvořena kráva surabhi. Přijali ji velcí světci, aby z jejího mléka mohli získávat přepuštěné máslo a používat ho při velkých obětích. Potom byl vytvořen kůň jménem Uccaiḥśravā, kterého si vzal Bali Mahārāja. Dále vznikl Airāvata a další sloni, kteří se dokázali pohybovat kterýmkoliv směrem, a s nimi i slonice. Rovněž byl vytvořen drahokam Kaustubha, který přijal Pán Viṣṇu a umístil ho na svou hruď. Pak byla stvořena květina pārijāta a Apsary, nejhezčí ženy ve vesmíru. Potom se objevila bohyně štěstí, Lakṣmī, kterou polobozi, velcí mudrci, Gandharvové a další okázale uctívali. Nemohla najít nikoho, koho by mohla přijmout za manžela, až si nakonec za svého pána vybrala Viṣṇua, který jí poskytl věčné místo na své hrudi. Tímto spojením Lakṣmī a Nārāyaṇa byli všichni přítomní polobozi i lidé velice potěšeni. Démoni však byli sklíčeni, protože je bohyně štěstí odmítla. Potom byla stvořena Vāruṇī, bohyně pití, a tu na pokyn Pána Viṣṇua přijali démoni. Pak začali démoni a polobozi znovu stloukat s obnovenými silami. Poté se zjevila částečná inkarnace Pána Viṣṇua zvaná Dhanvantari. Byl velice krásný a nesl džbán s nektarem. Démoni mu ho okamžitě vytrhli a dali se na útěk a polobozi, kteří z toho byli velice nešťastní, se obrátili na Viṣṇua. Poté, co démoni Dhanvantarimu vytrhli džbán, začali mezi sebou bojovat. Pán Viṣṇu polobohy utěšil, a ti tedy nebojovali a čekali. Zatímco boje mezi démony pokračovaly, Pán sám se zjevil jako inkarnace Mohinī, nejspanilejší žena ve vesmíru.