SLOKA 16-17
prāṅ-mukheṣūpaviṣṭeṣu
sureṣu ditijeṣu ca
dhūpāmodita-śālāyāṁ
juṣṭāyāṁ mālya-dīpakaiḥ
tasyāṁ narendra karabhorur uśad-dukūla-
śroṇī-taṭālasa-gatir mada-vihvalākṣī
sā kūjatī kanaka-nūpura-śiñjitena
kumbha-stanī kalasa-pāṇir athāviveśa
prāk-mukheṣu—čelem k východu; upaviṣṭeṣu—seděli na svých podložkách; sureṣu—všichni polobozi; diti-jeṣu—démoni; ca—také; dhūpa- āmodita-śālāyām—v aréně, která byla plná dýmu z vonných tyčinek; juṣṭāyām—plně vyzdobené; mālya-dīpakaiḥ—květinovými girlandami a lampami; tasyām—v té aréně; nara-indra—ó králi; karabha-ūruḥ—se stehny připomínajícími sloní choboty; uśat-dukūla—oblečená v překrásném sárí; śroṇī-taṭa—kvůli velkým bokům; alasa-gatiḥ—kráčící velmi pomalu; mada-vihvala-akṣī—jejíž oči byly neklidné kvůli mladické pýše; sā—Ona; kūjatī—cinkání; kanaka-nūpura—zlatých zvonků na kotnících; śiñjitena—se zvukem; kumbha-stanī—žena, jejíž prsa připomínala džbány na vodu; kalasa-pāṇiḥ—držící v ruce nádobu na vodu; atha — takto; āviveśa—vstoupila do arény.
Ó králi, když polobozi a démoni seděli čelem na východ v aréně plně vyzdobené květinovými girlandami a lampami a provoněné dýmem vonných tyčinek, do arény vstoupila tato žena, oblečená v překrásném sárí. Zvonky na kotnících Jí cinkaly, a jelikož měla velké, těžké boky, kráčela velmi pomalu. Její oči byly neklidné kvůli mladické pýše, Její prsa připomínala džbány, stehna zase sloní choboty a v ruce nesla nádobu na vodu.