SLOKA 11
rakṣo-’dhamena vṛkavad vipine ’samakṣaṁ
vaideha-rāja-duhitary apayāpitāyām
bhrātrā vane kṛpaṇavat priyayā viyuktaḥ
strī-saṅgināṁ gatim iti prathayaṁś cacāra
rakṣaḥ-adhamena—nejhorším ze všech Rākṣasů, Rāvaṇou; vṛka-vat — jako tygr; vipine—v lese; asamakṣam—bez jakékoliv ochrany; vaideha- rāja-duhitari—tímto stavem matky Sīty, dcery krále Videhy; apayāpitāyām—která byla unesena; bhrātrā—se svým bratrem; vane—v lese; kṛpaṇa-vat—jako velice nešťastný člověk; priyayā—od své drahé ženy; viyuktaḥ—odloučený; strī-saṅginām—těch, kdo jsou přitahováni nebo spojeni se ženami; gatim—osud; iti—takto; prathayan—dávající příklad; cacāra—chodil.
Jakmile Rāmacandra zmizel v lese a Lakṣmaṇa byl také z dohledu, Rāvaṇa, nejhorší z Rākṣasů, unesl Sītādevī, dceru krále Videhy, stejně jako se tygr zmocní nechráněné ovce, když pastýř není nablízku. Potom Pán Rāmacandra bloumal po lese se svým bratrem Lakṣmaṇem, jako by byl hluboce nešťastný z odloučení od své ženy. Na vlastním příkladě tak ukázal stav muže připoutaného k ženám.
Slova strī-saṅgināṁ gatim iti v tomto verši vyjadřují, že Pán osobně předvedl stav muže, který je připoutaný k ženám. Morální pokyn zní: gṛhe nārīṁ vivarjayet-muž s sebou nemá na cesty brát svou ženu. Dříve se cestovalo bez dopravních prostředků, ale přesto platilo, že když muž odcházel z domova, jeho manželka neměla chodit s ním. Zvláště se to vztahovalo na situaci, ve které se ocitl Pán Rāmacandra, když Ho otec poslal do vyhnanství. Ať je muž v lese nebo doma, připoutanost k ženám mu vždy přináší problémy, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ukázal vlastním příkladem.
Toto je samozřejmě hmotná stránka lpění na ženské společnosti (strī- saṅgī), ale vše, co se týká Pána Rāmacandry, je duchovní, jelikož Pán není součástí hmotného světa. Nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt-Nārāyaṇa je nad hmotným stvořením. Jako stvořitel hmotného světa žádným podmínkám, které v něm vládnou, nepodléhá. Odloučení Pána Rāmacandry od Sīty je z duchovního hlediska chápáno jako vipralambha, výsledek působení energie hlādinī Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci śṛṅgāra-rasy, nálady manželské lásky v duchovním světě. Nejvyšší Pán zažívá v duchovním světě všechny následky lásky a projevuje příznaky zvané sāttvika, sañcārī, vilāpa, mūrcchā a unmāda. Když byl tedy Pán Rāmacandra v odloučení od Sīty, bylo na Něm vidět všechny tyto duchovní příznaky. Pán není ani neosobní, ani nemohoucí. Je naopak sac-cid-ānanda-vigraha, věčnou podobou poznání a blaženosti. Projevuje tedy všechny příznaky duchovní blaženosti, a pocity odloučení od milé patří mezi ně. Śrīla Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vysvětloval: rādhā-kṛṣṇa-praṇaya-vikṛtir hlādinī-śaktiḥ-opětování lásky mezi Rādhou a Kṛṣṇou je projevem Pánovy energie působící radost. Pán je původním zdrojem, studnicí veškeré radosti. Pán Rāmacandra tedy projevoval pravdu platnou jak pro duchovní, tak pro hmotný svět. Ti, kdo lpí na ženách, na hmotné úrovni trpí, ale na duchovní úrovni vedou pocity odloučení mezi Pánem a Jeho energií blaženosti ke vzrůstu Pánovy duchovní radosti. Blíže to vysvětluje Bhagavad-gītā (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
Ten, kdo nezná duchovní energii Nejvyšší Osobnosti Božství, pokládá Pána za obyčejného člověka. Pánova mysl, inteligence a smysly však nemohou být nikdy ovlivněny hmotnými podmínkami. Tato skutečnost je dále objasněna ve Skanda Purāṇě, z níž cituje Madhvācārya:
nitya-pūrṇa-sukha-jñāna-
svarūpo 'sau yato vibhuḥ
ato 'sya rāma ity ākhyā
tasya duḥkhaṁ kuto 'ṇv api
tathāpi loka-śikṣārtham
aduḥkho duḥkha-vartivat
antarhitāṁ loka-dṛṣṭyā
sītām āsīt smarann iva
jñāpanārthaṁ punar nitya-
sambandhaḥ svātmanaḥ śriyāḥ
ayodhyāyā vinirgacchan
sarva-lokasya ceśvaraḥ
pratyakṣaṁ tu śriyā sārdhaṁ
jagāmānādir avyayaḥ
nakṣatra-māsa-gaṇitaṁ
trayodaśa-sahasrakam
brahmaloka-samaṁ cakre
samastaṁ kṣiti-maṇḍalam
rāmo rāmo rāma iti
sarveṣām abhavat tadā
sarvoramamayo loko
yadā rāmas tv apālayat
Rāvaṇa ve skutečnosti nemohl Sītu unést. Podoba, kterou si odnesl, byla klamným zastoupením matky Sīty-māyā-sītā. Při její zkoušce ohněm byla tato māyā-sītā spálena a z ohně vyšla skutečná Sītā.
Dalším ponaučením, které bychom si měli z tohoto příkladu odnést, je, že každé ženě se musí dostávat ochrany, i kdyby byla v hmotném světě sebemocnější. Jakmile zůstane bez ochrany, budou ji zneužívat Rākṣasové, jako je Rāvaṇa. Slova vaideha-rāja-duhitari zde vyjadřují, že matku Sītu před tím, než si vzala za manžela Pána Rāmacandru, chránil její otec, Vaideha-rāja. Když se vdala, byla pod ochranou svého manžela. Z toho tedy plyne, že ženu je třeba vždy chránit. Podle védských zásad nemůže být nikdy nezávislá (asamakṣam), protože se sama nedokáže ochránit.