SLOKA 10
sītā-kathā-śravaṇa-dīpita-hṛc-chayena
sṛṣṭaṁ vilokya nṛpate daśa-kandhareṇa
jaghne ’dbhutaiṇa-vapuṣāśramato ’pakṛṣṭo
mārīcam āśu viśikhena yathā kam ugraḥ
sītā-kathā—vyprávění o Sītě; śravaṇa—poslechem; dīpita—vzrušený; hṛt-śayena—chtíč v Rāvaṇově mysli; sṛṣṭam—stvořený; vilokya—když to viděl; nṛpate—ó králi Parīkṣite; daśa-kandhareṇa—Rāvaṇou, který měl deset hlav; jaghne—Pán zabil; adbhuta-eṇa-vapuṣā—zlatým jelenem; āśramataḥ—ze svého útulku; apakṛṣṭaḥ—odlákaný daleko; mārīcam — démona Mārīcu, který na sebe vzal podobu zlatého jelena; āśu—okamžitě; viśikhena—ostrým šípem; yathā—jako; kam—Dakṣu; ugraḥ — Pán Śiva.
Ó králi Parīkṣite, když Rāvaṇa, jehož ramena nesla deset hlav, slyšel o nádherné a přitažlivé Sītě, s myslí vzrušenou chtíčem se vydal ji unést. Poslal Mārīcu v podobě zlatého jelena, aby odlákal Pána Rāmacandru od Jeho āśramu. Když Pán spatřil toto podivuhodné zvíře, ihned opustil své obydlí, pronásledoval ho a nakonec je ostrým šípem zabil, tak jako Pán Śiva zabil Dakṣu.