SLOKA 14
na tvāṁ vayaṁ jaḍa-dhiyo nu vidāma bhūman
kūṭa-stham ādi-puruṣaṁ jagatām adhīśam
yat-sattvataḥ sura-gaṇā rajasaḥ prajeśā
manyoś ca bhūta-patayaḥ sa bhavān guṇeśaḥ
na—ne; tvām—Tebe; vayam—my; jaḍa-dhiyaḥ—s otupělou myslí, nechápaví; nu—jistě; vidāmaḥ—můžeme znát; bhūman—ó Nejvyšší; kūṭa- stham—v hloubi srdce; ādi-puruṣam—původní Osobnost Božství; jagatām—vesmírů, které se postupně rozvíjejí; adhīśam—nejvyššího vládce; yat—stále pod Tvým vedením; sattvataḥ—omámení sattva-guṇou; sura- gaṇāḥ—takoví polobozi; rajasaḥ—omámení rajo-guṇou; prajā-īśāḥ—Prajāpatiové; manyoḥ—pod vlivem tamo-guṇy; ca—a; bhūta-patayaḥ — vládci duchů; saḥ—taková osobnost; bhavān—Ty, Pane; guṇa-īśaḥ — vládce všech tří kvalit hmotné přírody.
“Ó všeprostupující Nejvyšší Osobo, jsme hloupí a nechápali jsme, kdo jsi, ale nyní víme, že jsi Nejvyšší Osoba, vládce celého vesmíru, neměnná a původní Osobnost Božství. Polobozi jsou omámeni kvalitou dobra, Prajāpatiové kvalitou vášně a vládci duchů kvalitou nevědomosti, ale Ty všechny tyto kvality ovládáš.”
Slovo jaḍa-dhiyaḥ označuje inteligenci na úrovni zvířat. Osoba s touto inteligencí není schopná porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství. Zvíře bez bití nepochopí, co po něm člověk žádá. Hloupé osoby podobně nerozumí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když je tvrdě potrestají kvality hmotné přírody, začnou Pánu rozumět. Jeden hindský básník napsal:
duḥkha se saba hari bhaje
sukha se bhaje koī
sukha se agar hari bhaje
duḥkha kāthāṅ se haya
Když je člověk v tísni, jde do kostela nebo chrámu uctívat Pána, ale když je bohatý, na Pána zapomene. Tresty, které Pán udílí prostřednictvím hmotné přírody, jsou proto nezbytné, neboť bez nich lidé kvůli své tupé inteligenci zapomínají na Pánovu svrchovanost.