SLOKA 28
kṛtaiṣā vidhavā laṅkā
vayaṁ ca kula-nandana
dehaḥ kṛto ’nnaṁ gṛdhrāṇām
ātmā naraka-hetave
kṛtā—učiněno tebou; eṣā—to všechno; vidhavā—bez ochránce; laṅkā—stát Laṅkā; vayam ca—a my; kula-nandana—ó radosti Rākṣasů; dehaḥ—tělo; kṛtaḥ—učiněné tebou; annam—potrava; gṛdhrāṇām—supů; ātmā—a tvoje duše; naraka-hetave—na cestu do pekla.
“Ó radosti dynastie Rākṣasů, kvůli tobě teď stát Laṅkā ani my samy nemáme žádného ochránce. Svým jednáním jsi ze svého těla učinil potravu supů a svou duši jsi vypravil na cestu do pekla.”
Ten, kdo následuje cestu Rāvaṇy, je odsouzen dvojím způsobem: jeho tělo se stane potravou psů a supů a duše půjde do pekla. Pán sám uvádí v Bhagavad-gītě (16.19):
tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
“Tyto záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.” Osudem bezbožných ateistů, jako byli Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa a Dantavakra, je tedy život v pekle. Mandodarī, Rāvaṇova manželka, to chápala, neboť byla počestnou ženou. Ačkoliv naříkala nad smrtí svého manžela, věděla, co se stane jeho tělu a duši. I když něco člověk nevidí přímo svýma hmotnýma očima, může to vidět očima poznání (paśyanti jñāna-cakṣuṣaḥ). Ve védských dějinách najdeme mnoho příkladů toho, jak se někdo vydal cestou bezbožnosti a byl podle zákonů přírody odsouzen.