SLOKA 55
premṇānuvṛttyā śīlena
praśrayāvanatā satī
bhiyā hriyā ca bhāva-jñā
bhartuḥ sītāharan manaḥ
premṇā anuvṛttyā—díky službě, kterou poskytovala svému muži s láskou a vírou; śīlena—svým dobrým charakterem; praśraya-avanatā—vždy velice pokorná a připravená uspokojit manžela; satī—počestná; bhiyā — bojácností; hriyā—studem; ca—také; bhāva-jñā—chápající rozpoložení (manžela); bhartuḥ—svého muže, Pána Rāmacandry; sītā—matka Sītā; aharat—jednoduše uchvátila; manaḥ—mysl.
Matka Sītā byla velice pokorná, věrná, stydlivá a počestná a vždy chápala rozpoložení svého muže. Svým charakterem, láskou a službou tak zcela upoutala Pánovu mysl.
Tak jako je Pán Rāma dokonalým manželem (eka-patnī-vrata), je matka Sītā ideální manželkou. Takové spojení umožňuje velice šťastný rodinný život. Yad yad ācarati śreṣṭhas tat tad evetaro janaḥ-obyčejní lidé následují příkladu, který velký člověk stanoví. Kdyby králové, vůdčí osobnosti a brāhmaṇové neboli učitelé dávali takový příklad, jaký nacházíme ve védské literatuře, celý svět by se stal nebem a pekelné podmínky by se z hmotného světa vytratily.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zábavy Nejvyššího Pána, Rāmacandry”.