SLOKA 23
puruṣo rāma-caritaṁ
śravaṇair upadhārayan
ānṛśaṁsya-paro rājan
karma-bandhair vimucyate
puruṣaḥ—kdokoliv; rāma-caritam—vyprávění o činech Nejvyšší Osobnosti Božství Pána Rāmacandry; śravaṇaiḥ—poslechem; upadhārayan — tímto samotným nasloucháním; ānṛśaṁsya-paraḥ—zcela prostý závisti; rājan—ó králi Parīkṣite; karma-bandhaiḥ—pouty materialistických činů; vimucyate—vysvobodí se.
Ó králi Parīkṣite, každý, kdo naslouchá vyprávění o povaze zábav Pána Rāmacandry, se nakonec zbaví choroby v podobě závisti, a tak bude vysvobozen z pout materialistického jednání.
V tomto hmotném světě každý někomu něco závidí. Dokonce i v duchovním životě někdy vidíme, že když jeden oddaný dosáhl pokroku v duchovních činnostech, ostatní oddaní mu závidí. Tito závistiví oddaní nejsou ještě zcela vysvobozeni z pout zrození a smrti. Dokud se živá bytost úplně nezbaví příčiny zrození a snrti, nemůže vstoupit do sanātana- dhāmu, do věčných zábav Pána. Závist se rodí vlivem tělesných označení, ale osvobozený oddaný nemá s tělem nic společného, a proto je zcela na transcendentální úrovni. Nikdy nesmýšlí o nikom zle, dokonce ani o svém nepříteli. Jelikož ví, že Pán je nejvyšší ochránce, myslí si: “Jak mi může tento takzvaný nepřítel ublížit?” Je si jistý svou ochranou. Pán říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “Každému odpovídám podle toho, jak se Mi odevzdává.” Oddaný tedy musí být zcela prostý závisti, zvláště vůči jiným oddaným. Závidět druhým oddaným je velký přestupek, vaiṣṇava-aparādha. Oddaný, který se stále věnuje naslouchání a opěvování (śravaṇa-kīrtana), je dozajista vyléčen z choroby závisti, a to jej opravňuje vrátit se domů, zpátky k Bohu.