SLOKA 3
nimiś calam idaṁ vidvān
satram ārabhatātmavān
ṛtvigbhir aparais tāvan
nāgamad yāvatā guruḥ
nimiḥ—Mahārāja Nimi; calam—nestálý, jenž může skončit každým okamžikem; idam—tento (život); vidvān—plně si vědom této skutečnosti; satram—oběť; ārabhata—zahájil; ātmavān—seberealizovaná osoba; ṛtvigbhiḥ—kněžími; aparaiḥ—jinými než Vasiṣṭha; tāvat—zatím; na—ne; āgamat—vracel se; yāvatā—tak dlouho; guruḥ—jeho duchovní mistr (Vasiṣṭha).
Mahārāja Nimi byl seberealizovaná duše a uvědomoval si, že je tento život pomíjivý. Místo dlouhého čekání na Vasiṣṭhu proto začal provádět oběť za pomoci jiných kněží.
Cāṇakya Paṇḍita prohlásil: śarīraṁ kṣaṇa-vidhvāṁsi kalpānta- sthāyino guṇāḥ-“Život v hmotném světě může skončit každým okamžikem, ale pokud během něho člověk udělá něco hodnotného, jeho slavný čin se navždy zapíše do dějin.” A zde máme velkou osobnost, Mahārāje Nimiho, jemuž byla tato skutečnost známa. V lidském těle je třeba jednat tak, abychom se na konci vrátili domů, zpátky k Bohu. To je seberealizace.