SLOKA 8
rājño jīvatu deho ’yaṁ
prasannāḥ prabhavo yadi
tathety ukte nimiḥ prāha
mā bhūn me deha-bandhanam
rājñaḥ—krále; jīvatu—kéž je znovu oživeno; dehaḥ ayam—toto tělo (nyní naložené v balzámech); prasannāḥ—velmi potěšeni; prabhavaḥ — schopni tak učinit; yadi—pokud; tathā—nechť se tak stane; iti—takto; ukte—když bylo odpovězeno (polobohy); nimiḥ—Mahārāja Nimi; prāha—pravil; mā bhūt—nedělejte to; me—mé; deha-bandhanam—opětovné uvěznění v hmotném těle.
“Jste-li s obětí spokojeni a je-li to ve vašich silách, přiveďte prosím Mahārāje Nimiho zpátky k životu v tomto těle.” Polobozi odpověděli na žádost mudrců kladně, ale Mahārāja Nimi řekl: “Neuvrhujte mě prosím znovu do vězení hmotného těla.”
Polobozi jsou v daleko vyšším postavení než lidské bytosti. Vznešení světci a mudrci byli sice mocní brāhmaṇové, ale o oživení těla Mahārāje Nimiho, které bylo uchováváno v různých vonných balzámech, požádali polobohy. Nikdo by si neměl myslet, že moc polobohů spočívá jen v holdování smyslovému požitku-projevují své schopnosti i tím, že dovedou přivést mrtvé tělo zpátky k životu. Ve védské literatuře najdeme mnoho podobných případů. Například v příběhu Sāvitrī a Satyavāna stojí, že Satyavān zemřel a již si ho odváděl Yamarāja, ale na žádost jeho manželky Sāvitrī se do jeho původního těla opět vrátil život. To je důležitá skutečnost týkající se moci polobohů.